Loňská kulturní akce pod širým nebem v Teplé a u památníku poválečného českého osídlení v Mrázově, na němž se dochovala deska s poslední básní národního umělce Josefa Hory, a kde europoslanec Daniel Strož poprvé uděloval ceny dnes zamlčovaným autorům (podruhé letos v Praze) zaujala český tisk dost nehorázným způsobem.
Nelíbily se dva závěrečné verše Horovy básně Den: »Zas rudá krev nám proudí v těle, / zas jsme, Staline! Beneši!« Seriózní pozornost naopak vyvolává velmi čtivá publikace Daniela Strože V polovině mandátu poslance Evropského parlamentu (vydala Evropská sjednocená levice/Severská zelená levice, Parlamentní skupina - Evropský parlament, 2007), v níž je loňská událost vylíčena jako jedna z aktivit europoslance ve Výboru pro kulturu a vzdělávání.
V souvislostí s akcí v Mrázově jsem byla po mnoha letech vtažena do kulturních dějů v rodišti Josefa Hory.
Pro místní občany nebyly ani letos ničím neobvyklým plakátované a v Roudnických novinách zveřejněné pozvánky na literárně hudební pořad Horova Itálie u příležitosti tradičních oslav narození a úmrtí básníka, literárního kritika, překladatele a publicisty Josefa Hory (8. 7. 1891 v Dobříni - 21. 6. 1945 v Praze). V době sociálně dost znepokojené zazněly bezproblémové slunné verše z Horovy sbírky Itálie (1925) v radostném podání Taťány Medvecké, herečky Národního divadla, jednoznačně oddechově. Obdobně výklad Josefa Peřiny o rané tvorbě místního rodáka a italské písně v přednesu Martiny Ševčíkové a Jaroslava Myšky za doprovodu Václava Krahulíka ml. Návaznost zcela časovou lze očekávat na vyhodnocení 5. ročníku literární soutěže pro žáky všech škol Podřipska na téma Hvězdné nebe. Soutěž je inspirována verši K. H. Máchy, Jana Nerudy, Josefa Hory, Jaroslava Seiferta a Jany Štroblové.
Událostí je vyhlášení vítězů této soutěže u příležitosti 60. výročí otevření pamětní světničky Josefa Hory 27. září 1947 v Dobříni Jaroslavem Seifertem.
Na rodné Podřipsko mě i tentokrát doprovázely Horovy verše »Vraťme se zase do nenávratna, / kde tekou dny jako voda závratná, / dohovořme se novým jazykem / nad starou láskou, sny a nad zvykem«. K zvykům totiž patří i jaksi neoprávněná hrdost na sebe coby někdejší studentku Horova reálného gymnázia, uchovávající v paměti pohromu, jíž byla básníkova smrt brzy po uveřejnění básně Den s poděkováním Rudé armádě, která se stala široce známou obdobně jako Horovy zhudebněné verše »To jsem já, / Svoboda mladá ... Jsem most z včerejška v budoucnost ...«. V mé rodině bylo s nadšením kvitováno jmenování Josefa Hory prvním národním umělcem svobodného Československa. A na začátku školního roku dostalo Horovo jméno gymnázium! Ta sláva! Josef Hora v něm maturoval v roce 1910. Název však zmizel spolu s gymnáziem po školské reformě 1953. Žádná sláva se neopakovala ani v souvislosti s případným obnovením pojmenování školy po přijetí prvních třiceti žáků do primy osmiletého gymnázia ve školním roce 1990/91. Nicméně v Almanachu Gymnázia Roudnice nad Labem, vydaném k letošním oslavám 130. výročí založení, jsou Horova školní léta připomenuta.
V živé paměti mi zůstaly i davy občanů vítajících hosty v Dobříni při otevření Horovy pamětní světničky. Dnes na dům upozorňuje pamětní deska od sochaře Josefa Jiříkovského a také vzorně upravený prostor před bývalým statkem působí jako aranžmá pro natáčení filmu o Horově rodné zemi, již básník nezapomenutelně oslovil: »Země, země, stokrát pokoušená, / kolikrát / vídala jsi cizí ruce z věna / tvého lidu cáry rvát!.....«
Ale i v globálním světě »čas bije na orloji světa« - ve verších i v próze všedních dnů!
Autor: Jana Vacková
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)