Kdo našel zalíbení v pořadech s udílením uměleckých cen, ten musí potvrdit, že co do počtu jsme světovou velmocí. Jenom si namátkou připomeňte těch Thálií, Lvů a Týtý, těch Šaldů a Chalupeckých, Magnesií Liter... I když bývá Magnesia Litera inzerována jako zábavný pořad, bývá nejveselejší moderátor, který musí zavtipkovat, i kdyby si měl zlomit nohu. Nejinak tomu bylo i letos. Pořad nepostrádal svižné tempo, ocenění zjihle děkovali, nedocenění se těšili domů. Snad napřesrok...
A pak to přišlo. Skoro až na závěr. Na pódiu se objevila Olga Krijtová. Překladatelka, vykladačka, autorka doslovů (Fabricius, Lampo, Teirlinck, Wolkers... a Hugo Claus). Přichází si pro ocenění za překlad Clausova románu FÁMY, který vydalo nakladatelství Paseka v roce 2005. Podle nepodložených fám nákladem 800 výtisků a zásluhou laskavého přispění nadace Vlaams Fonds voor de Letteren. První dáma českého překladu skromně hovoří o své práci, o spřízněnosti se složitě strukturovaným textem Fám.
Recenzent to má v případě Clausova románu jednodušší; překladatelka je zároveň autorkou doslovu. Pro úplnost z něho lze vyjmout: Hugo Claus (1929) patří mezi nejvýznamnější představitele moderní vlámské literatury. Za půlstoletí literární práce obsáhl téměř všechny žánry a druhové formy, dramatem počínaje, poezií konče. Na převod do češtiny zatím čekají romány Smutek Belgie a pokračování Fám - Nedokončená minulost.
Tématem Fám je návrat dezertéra Reného Catrijsse domů. Jeho přítomnost spolu s nakažlivou nemocí naruší poklidnou letargii vesnice, kde každý na někoho něco ví. René jako žoldák, účastnící se válečných represí v Kongu šedesátých let, zároveň oživuje tajemnou historii své matky Almy. Velké theatrum světa se tak představuje peklem kolonialismu, kolaborace i moderních problémů současna. Lidská malost dává o sobě vědět v neblahé předtuše: bude Renému dopřáno zemřít, udají ho sousedé, bude tiše odstraněn anonymním tribunálem vsi, který zasedá v hospodě Pod pokličkou? Jenomže repatriant Catrijsse se nevrací sám, ve hře jsou zbraně a hlavně válečná kořist: diamanty...
Text o necelých dvou stech stranách tvoří série krátkých kapitol, z nichž jenom něco málo překročí tři strany. Kapitoly nesou jména protagonistů, některé se opakují - (René, Dolf, Alma, velebný pán), jiné po úvodní expozici opouštějí románový text a vstupují do fám (Edmond Staelens, školník). Poučenost Faulknerem se projevuje využitím veřejného mínění, chóru, v románě vyčleněném kapitolami My. Nechybí patos, trefná ironie, nadhled.
A teď Julie. Ta odjela do Amsterodamu, kde to přímo vře a chystají se tam na zbrusu nový svět, v kterým sice bude, jestli jsem to dobře pochopil, možná ještě bída, ale bude rovnoměrně rozložená... A pak Alma... Alma kašle, kost a kůže. Občas se neduživě pousměje na Dolfa. Víte co, pošlete někdy Almě pohlednici. Ta vždycky potěší.
Pestrost a překladatelská invence činí z románu mistrovské dílo; na vnímavého čtenáře klade nároky v podobě mimořádné pozornosti a několikerého opakovaného čtení.
Autor: František Skorunka
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)