Kradlo se od nepaměti. Vědělo se však, že může dojít na přeražení ruky, co se předtím natáhla po flákotě mamutího masa. Piráty s truhlicemi naloupeného zlata, byť se uchýlili na opuštěný ostrov, také nečekalo nic dobrého. Pomlátili se mezi sebou a ti zbylí se později někdy zahoupali na šibenici. Ale jen někdy. Jindy se totiž mohli stát ministry a vládnout dalším poddaným. Možná i s upřímnou snahou o spravedlnost.
   Dějiny světa jsou plné roztodivných překvapení a samozřejmě rovněž novodobých zlodějen. V kvasu lidského hemžení se třeba přihodilo, že tuzemský vládní slepenec, kterému opravdu, ale opravdu jde o vymýcení korupce, se opět novodobě slepil. Na použití vteřinového lepidla to ale nevypadá. Černofráterník, křesťan jak má být, co je přes finance, se nechal slyšet, že jsme si žili nad poměry. Kdyby kecal jako Kecal z Prodané nevěsty, tak by to bylo ještě snesitelné, ale když dvanáct let pobírám rentu, žiji čím dál s většími obtížemi. Teď nemyslím potíže zdravotní, na jejichž zmenšení vydávám čím dál víc peněz.
   Nad poměry si žil docela někdo jiný, včetně zmíněného černofráterníka. Premiér, který mi připomíná rok starý tvrdý rohlík, a jeho ministr válečnictví vyhlašují, že krize zasáhla celou Evropu, Řecko, Španělsko, a tak jedině větší výběr peněz v naší zemi je žádoucí. Daně a škrty jsou vydávány za novodobé reformy. Jenže já pobývám v České republice a nikoliv v Řecku či ve Španělsku!
   Před lety kdosi odstartoval cestu do současného stavu země. Kdo to byl? Kapitán Nemo? Takže já si žil nad poměry. Bohužel jsem nedostával odměnu k platu ve výši 670 milionů korun jako vladař přes rozdělování elektrického proudu. Ten však místo důchodu pobíral plat vyšší, než je má celoroční renta…
   Zlodějna a korupce - dvě sestry rodné! Na život a na smrt spojené. Nad nimi se vznáší lež, tak často do uší poddaných zaléhající: „Daně se zvyšovat nebudou, nikdy jsme se tak dobře neměli, nic se vlastně ani ve zdravotnictví a ve školství neděje, limity jsou zachovány atd., atd., atd.“ Poslanci se ale potýkají s nouzí, kterou mezi sebou řeší „půjčkami“ v obálkách. Pak o své lidumilnosti vydrží vykládat celé týdny. Dokonce i před soudní stolicí. Po čase však tohle řečnění dokáže vyvolat u lidí stolici zcela jinou.
   Vedle zlodějny povolaných narůstá však i loupežení v podhradí, někdy i z nutnosti, neboť je pociťován nedostatek tolik potřebné drogy. Mříže chránící kanály, urny, odpadní roury a ploty se proměňují v drahocenné zboží, jenže ve sběrnách starých surovin. Před místními lokálkami se musí pohybovat drezíny, aby strojvedoucí zvěděl, jestli „indiáni“ nevytrhali koleje a zabezpečovací kabely. Ty jsou zase z mědi. Na odpadových rourách na nové vile v Praze na Lhotce si lze na vylepených letácích přečíst: „Lituji, ale jsem z plastu!!!“
   Takže za vším vězí ta mrcha krize v Evropě. Cítím, že za vším je ale krize morální a ta tuzemská je úděsná. Ještě tristnější však je, že je k vidění i na místech nejvyšších. Navíc bývá ještě všelijak okecávaná. Za odměny k platu.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]