Před 80 lety se narodil v Kuří u Říčan fotograf Emil Fafek
   Počátkem června, v pondělí 3. 6. 2002, se sešlo ve vesničce Kuří u Říčan na improvizované výstavě fotografií fotoreportéra Mladé fronty Emila Fafka asi padesát jeho "mladofronťáckých" přátel, kamarádů i význačných českých fotografů. Vernisáž pod lipami ve slunném dnu "Na návsi" uspořádalo u příležitosti jeho nedožitých 80. narozenin čilé Muzeum Říčany pod záštitou starosty Říčan Františka Vrby. Tam Fafkova výstava na zahradě muzea během léta bude ještě dále pokračovat. Poté bude přenesena do strašnické Trmalovy vily. Účastníci vernisáže si připomněli, při absolutním mlčení Prahy a jejích ústředních novin i odborných českých fotografických časopisů, život a dílo fotoreportéra prvního mládežnického deníku na světě - Mladé fronty, zrozeného v ranních hodinách, na úsvitu svobody, 9. května 1945.

   Jak šel život
   Emil Fafek se narodil do staré bednářské rodiny v Kuří nedaleko Prahy, odkud se rodiče záhy odstěhovali do hlavního města. Když mu v ranném dětství otec Jarolím Fafek zemřel, nezbývalo matce, než dva syny uživit posluhou a praním v rodině předsedkyně Ženské národní rady a od roku 1925 také senátorky za Národně socialistickou stranu (popravenou za protektorátu nacisty) Františky Plamínkové. Ta patnáctiletého Emila Fafka doporučila proslulé firmě Karel Neubert & synové do učení. To již byla patřičně známa Emilova vášeň pro fotografování. Měl tehdy již svůj první fotoaparát, dvouokou zrcadlovku Embirílex za 600 Kčs, výrobek firmy Emanuel Birnbaum z Rumburku. Pět set si vydělal sám a sto korun mu přidala maminka Marie. Vzápětí se dostavil první úspěch, nedaleko domu, kde Fafkovi bydleli na Plzeňské třídě na pražském Smíchově, převrhli kominíci tatrovku na střechu. Jeho záběry otiskly všechny pražské deníky, když událost vyfotografoval zpředu, z boku a zezadu. Každá redakce dostala jiný záběr.

   Univerzita u Neubertů
   Karlu Neubertovi se mladý Emil Fafek moc zalíbil a umožnil mu, aby prošel všemi provozy. Pracoval v hlubotisku, v oddělení retuše (i americké retuše), reprodukční fotografie. Byl u toho, když profesor Bohumil Šťastný zaváděl u Neubertů barevné foto pro hlubotisk. Emil Fafek zde navázal první fotografické kontakty, tady pracoval o patnáct let starší fotograf Tibor Honty. Emil Fafek se stal záhy fotoreportérem života. Získal cenu za snímek Čestný výhoz Vlasty Buriana. U Neubertů zářila tenkrát hvězda Karla Hájka a dalších vynikajících českých fotografů. Pak přišla válka a němečtí nacisté potřebovali české mladé muže jinde než v podmaněném protektorátě. Pro Emila Fafka našli totální nasazení v chemické fabrice Frose I. G. Werke u Arschlebenu. Tam pracoval s mladými Poláky, Francouzi, Nory, Belgičany, Holanďany. Na jaře 1944 se mu podařilo uprchnou z Německa, skrýval se u své maminky a díky kamarádům sehnal noční práci u firmy Foto - Styl - Děti na Jungmannově náměstí a pomáhal fotografu Václavu Chocholovi zvětšovat fotografie.

   S fotoaparátem v Pražském povstání 1945
   Když přišel 5. květen 1945 a vypuklo Pražské povstání, třiadvacetiletý fotograf Emil Fafek s Retinou a Rolleicordem u toho nemohl chybět. Stal se na několik dnů válečným fotoreportérem na pražských barikádách a v ulicích. Emil Fafek vstoupil do novodobé československé historie. Jeho první fotografie vyšly ve druhém vydání nově vzniklého deníku Mladé fronty. Této redakci zůstal věren jako fotoreportér téměř po pět desetiletí do konce svého života - až do chvíle, kdy deník MF, vzniklý v někdejší budově Kischova německého Prager Tagblattu, "prodali" jeho někdejší "kamarádi" Němcům. Pak ještě krátce Emil Fafek působil v dětských časopisech a přispíval do Pivního kurýru. V Mladé frontě působil dlouhá léta s Emilem Pardubským, později s Petrem Moltem a krátce s Edou Karkanem.
   Stálo by zato připomenout dlouhou fotografickou dráhu skvělého fotografa a člověka. Její obsah i rozsah čeká teprve na zhodnocení. Byl u všeho, co se odehrálo v této zemi a zařadil se do plejády velkých českých fotografů. Jeho fotografie z fotbalového zápasu s brankářem Viliamem Schroifem získala ocenění na World Press Photo v Holandsku. Byl deníkář - fotograf, fotografoval nejenom to, co chtěl, ale i to, co musel. Nikdo mu nic jako fotografovi nemůže vyčítat, naopak je to i jeho zásluha, že zaznamenal dobu. Fotografoval politiku, práci, milovaný sport, obyčejné i velké lidi, události všedního dne, slavnostní chvíle. Na otázku, jak se má, odpovídal vždy jednoslovně: "Dřu!" Byl poctivým dříčem života, nepachtil se za senzacemi, ale ani se jim nevyhýbal.
   Za jeho života vyšla fotografická kniha Emil Fafek - 40 let fotoreportérem v roce 1985. Po smrti Emila Fafka vyšla v roce 2001 druhá fotografická kniha Emil Zátopek a sport objektivem Emila Fafka a jiných. Tím se může z českých fotografů málokdo pochlubit.
   Je jenom velká škoda této doby, že zcizená "Mladá fronta DNES" si na svého velkého a slavného fotografa Emila Fafka, bez něhož by v tržním mechanismu byla jenom obyčejným outsiderem a nemohla nikdy profitovat tak, jak profituje, když se v jejím záhlaví krčí jméno MLADÁ FRONTA, ani jediným řádkem či jeho fotografií nevzpomněla v den jeho 80. nedožitých narozenin. Emil Fafek se narodil v roce 1922 a zemřel v roce 1997. Dřel celý svůj život.
   Určitě by byl rád, že si aspoň parta jeho kamarádů v jeho jubilejním dnu na něho vzpomněla.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]