Jako by sedmičky předurčovaly jeho osud. Miroslav Válek, slovenský básník, publicista, překladatel, spisovatel, autor dětské a mládežnické literatury, československý politik, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a Slovenské národní rady, dlouholetý ministr kultury Slovenské socialistické republiky, se narodil 17. 7. 1927 v Trnavě a zemřel 27. 1. 1991 v pouhých šedesáti třech letech.
   Pokládám za svou povinnost prohlásit, s odstupem času, že se stal klasikem literární tvorby země, kterou miloval, psal o ní básně s porozuměním a bez hranic, mnohdy s laskavou ironií. Zdrojem jeho tvorby se stal člověk, jeho emoce a pocity. Důsledně se vyhýbal banalitám a sentimentu, jeho dílo nebylo poplatné politické objednávce, které mnozí propadali, a dnes jsou z nich důslední tržní psavci. Dokázal uniknout nejen z pasti fundamentálního socialistického realismu, ale i anachronismu nepatřícího do nového tisíciletí, v horším případě archaismu. Důsledně usiluje o rozvoj tradice slovenské literární moderny – poetismu a surrealismu. K básnické formě, která ho charakterizuje, dospěl svobodným rozhodnutím, nechová se stádně, přesto má své vzory (Wolker, Krasko, Novomeský, Jesenin, Apolinaire…).
   Jako jedinečný a výrazný představitel kultury se zasloužil o překonání schematismu v slovenské literatuře, vynikal osobitým humorem a ohleduplnou ironií, a nejen proto patří významná část jeho tvorby k vrcholům moderní slovenské poezie určené pro děti a mládež, ale i jako hodnotný umělecký dar vyspělým čtenářům.
   Připomeňme si jeho dílo okořeněné láskou k vlasti volně psanou básní, kterou nazval Zem pod nohami (M.V., Tri knihy nepokoja, Slovenský spisovateľ, Bratislava 1967):
   Blata po kolená. Leje sa. Spadli na nich olovené nebesá. Opustený havran, letíš sem? Kde je pevná pôda, kde je zem? Tvoja zem je to, čoho sa držíš. Pijú ako dúha mlčanliví muži. Pijú na odvahu, pijú na svoj strach. Ako hus sa kníše krčma na vodách. Ako pecně chleba, hlavy po stoloch. Žlté, smutné sviece dymia v kostoloch. Hluchá, ťažká voda padá od rána. A zem a zem, ty mlčíš, hrobmi zoraná. Tváre ukrývajú, slzy umývajú, ale nepřestanú horké náreky.
   Ako na počiatku, tak až naveky.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)