Na pultech ruských knihkupectví se loni na jaře objevila kniha předsedy KS RF Gennadije Zjuganova Globální zotročení Ruska neboli globalizace podle Američanů. Zjuganov navazuje na svou knihu Globalizace a osud lidstva, vydanou počátkem nového tisíciletí, přeloženou do mnoha jazyků a vydanou v USA, Francii, ČLR a arabských státech. Popsané problémy nezestárly, naopak se staly aktuálními. Potvrdily se i závěry autora, že tento způsob globalizace povede nevyhnutelně k zostření rozporů ve světě.
Systémová krize se projevila v nových hrozbách lidstvu, hlavně v přerůstání lokálních konfliktů v další světovou válku, nezastavitelný růst nezaměstnanosti, bídy a hladu, prohlubování sociálních rozdílů, etnických a religiózních konfliktů. Problémy vyúsťují nejen do masových demonstrací a protestů občanů v celém světě, ale provokují i růst terorismu. Do sítě globalizace nastražené Západem se čím dále tím více zamotává i Rusko.
Slepá ulička, nebo východisko?
Na rozmezí tisíciletí došlo ke změnám, které podstatným způsobem změnily tvář současného světa. Započalo období intenzivního vytváření nových světových ekonomických, politických i kulturních systémů, přesahující rámec fungování jednotlivých států, označované jako globalizace. Díky zdánlivé politicko-ekonomické neutralitě je globalizace vykládána nejrůznějšími způsoby, často diametrálně rozpornými.
Straníci amerického způsobu globalizace obdivují „nový světový řád“, který má přinést lidstvu nebývalý blahobyt: zvýšení životní úrovně, nové pracovní příležitosti, zlepšení vzájemného pochopení nejrůznějších kultur a civilizací. K přednostem globalizace přičítají i odstraňování různých státních, národních i kulturních hranic, které bránily pohybu osob, zboží, kapitálu a světového názoru.
Lidstvu se slibuje vyrovnávání sociálních rozporů a zajištění všeobecného míru na základě teze „celý svět je náš společný dům“.
Odpůrci nového uspořádání světa označují globalizaci jako „mondialismus“, „světové spiknutí“ a dokonce i za apokalyptické „panství zvěrstva“, v kterém nezbude místo pro lidskou bytost s její národní, kulturní a osobní originalitou a duchovními ideály. Počet oponentů globalizace se trvale zvyšuje a jejich působení je stále aktivnější.
Hlavními oponenty globalizace je ta část společenských a politických sil, v kterých dozrává poznání, že panství mezinárodních finančních spekulantů činí světovou ekonomiku trvale nestabilnější a nespravedlivější. Zvyšuje se nerovnost mezi sociálními třídami a vrstvami. Prohlubuje se propast mezi rozvinutými kapitalistickými vykořisťovatelskými a vykořisťovanými státy, kterým byl určen osud surovinového přívěsku a odpadové jímky pro „zlatou miliardu“.
Protivníci globalizace jsou pobouření růstem politického vlivu nadnárodních korporací, diktujících svoji vůli celým státům a národům. Obviňují architekty nového světového řádu z neomluvitelného vměšování, stále častěji vojenského, do vnitřních záležitostí suverénních států. Západ, uchyluje se k přímé vojenské agresi vůči „vzpurným“, vyvolávaje po celém světě etnické a náboženské konflikty již v pravém smyslu slova zahájil novou „plíživou“ světovou válku, v které již zahynuly a dále hynou miliony lidí.
Nemůže nás neznepokojovat ekologický stav planety, která je obětována zájmům kapitálu. Západem vyvolaná egoistická spotřebitelská soutěž pohlcuje stále více surovinových zdrojů, vede k nezvratným změnám životního prostředí s katastrofálními následky pro lidstvo.
V neméně tragickém stavu se nachází „duchovní ekologie“ lidstva. Lidé jsou vystaveni strašnému tlaku mediálních prostředků, monopolizovaných velkým kapitálem. Útočí na ně masová kultura nízké úrovně, jejímž kultem je násilí a zhýralost. Pod pláštěm „svobodného“ šíření myšlenek a informací je realizována politika informačně-kulturního imperialismu. Manipulace city a vědomím lidí, jejich zájmy a potřebami, vnucená unifikace duchovního světa, které je vlastní ta nejnižší a primitivní úroveň, mění lidstvo ze společnosti osobností v nemyslící a pokornou masu.
Již tak těsná smyčka složitých rozporů se stále utahuje. Roste počet těch, kdo chápou, že samotný rozvoj výrobních sil nevyřeší problémy a rozpory současného světa.
Značná část obyvatel planety žije v hrozné chudobě: podle údajů OSN trpí dnes na světě více než miliarda lidí hladem. Tento počet se každoročně zvyšuje o 100 milionů. Denně umírá na Zemi hladem 25 tisíc lidí, převážně dětí.
Bez ohledu na tuto skutečnost „zlatá miliarda“, obyvatelstvo vedoucích kapitalistických zemí, posedlé myšlenkou neomezené spotřeby, pokračuje v nelítostném vykořisťování zemí „třetího světa“, které jsou pro ně pouhými dodavateli surovin i levné pracovní síly.
S nástupem další fáze krize se zřítily mnohé teoretické konstrukce ideologů globalizace, oslavujících její příchod. Ukázalo se, že světový finanční systém je pouze bublinou, banální pyramidou, vybudovanou Američany. Představitele řady západních států i největší světoví experti byli nuceni přiznat, že západní standardy spotřeby vedou svět do slepé uličky a že ekonomický systém současného kapitalismu, kterému chybí mravní složka, se stává neefektivním.
Co se skrývá za módním termínem „globalizace“? Zvyšující se rozsah lidské činnosti činí proces globalizace naprosto přirozeným a objektivním jevem v životě společnosti. Rozvoj integrovaného světového hospodářství, v kterém ekonomiky jednotlivých států představují pouze články řetězu jediného světového celku, je založen na prohlubující se mezinárodní dělbě práce. Z dějinného hlediska leží její počátek v prvních fázích lidské civilizace.
Cesta globalizace se táhne jako červena nit přes dobyvačné války, spojování kultur, vytváření a rozpad otrokářských impérií.
Novou etapu globalizace – etapu rozvoje světového trhu definovali Marx a Engels v Komunistickém manifestu: „Velký průmysl vytvořil celosvětový trh, umožněný objevením Ameriky. Celosvětový trh vyvolal kolosální rozvoj obchodu, mořeplavectví i prostředků pozemní dopravy. To vše ve svém důsledku působilo na rozvoj průmyslu a v té míře, jak rostl průmysl, obchod, lodní doprava a železnice, se rozvíjela i buržoazie. Zvyšovala svůj kapitál a vytlačovala všechny třídy, dochované ze středověku… Potřeba stále více rozšiřovat odbytiště pro své výrobky štve buržoazii po celé zeměkouli. Všude se musí ukazovat, všude zahnízdit, všude navazovat spojení.“
Další etapa globalizace probíhala na bázi monopolního kapitalismu, který byl Leninem pojmenován jako imperialismus. Jeho hlavními znaky jsou přerůstání konkurence v monopoly, srůstání průmyslových monopolů s bankovními a vznik finančního kapitálu, export kapitálu a vznik mezinárodních monopolů, dokončení teritoriálního rozdělení světa a začátek boje za jeho přerozdělování.
Nynější etapa globalizace je dalším stadiem rozvoje imperialismu. Lidstvo dosáhlo takového stupně rozvoje, v kterém neřízený růst ekonomické činnosti vlastní kapitalismu a přelidnění Země vyvolalo antropogenní (lidskou činností způsobené) přetížení planety. Zkušenosti posledních desetiletí potvrzují, že kapitalismus není schopen tyto společenské civilizační problémy vyřešit.
V průběhu globalizace zesílily a rychle se změnily sociálně ekonomické rozpory. Nejmarkantněji se projevují v prohlubující se propasti mezi úrovní sociálního a ekonomického rozvoje rozvinutých a rozvojových zemí. Do naprosté bídy upadá převážná většina obyvatelstva planety. I proto je správnější nehovořit obecně o globalizaci, ale o její soudobé etapě – globalismu. Globalizace provází celé dějiny lidstva a globalismus pouze období od konce 20. století do současnosti.
Zvláštnosti informační revoluce
Revoluce je založena na bezprecedentně rychlém rozvoji masových komunikací, které se staly základem technologického rozvoje soudobé globalizace. Nejnovější technologie
umožnily vznik a rozvoj ekonomické globalizace, internacionalizaci kapitálu a práce a jim podobných jevů. Rozvoj elektronických prostředků komunikace umožnil prakticky bez časového omezení přemísťovat gigantické sumy kapitálu z jakéhokoliv místa planety na jiné. Přitom finanční činnost, to je řízení toku peněžních prostředků, se přeměnila téměř v hlavní motor globalizace. Finanční vlny, přesunující se v honbě za maximálním ziskem, hrozí likvidací státních hranic, suverenity a národní svébytnosti národů.
Virtuální finance přestaly být spojeny s reálným sektorem ekonomiky, s materiální výrobou. Nyní, a to i podle nejoptimističtějších odhadů, se ve sféře reálné ekonomiky udržuje pouze 10 % finančních prostředků. Zbývajících 90 % představuje čisté spekulace, které nemají k materiální výrobě a službám žádný vztah.
Jinými slovy, panství spekulativního kapitálu je nejvýznamnější charakteristickou složkou soudobé globalizace.
Všichni si pamatují příčiny poslední krize. Kolem amerického systému úvěrování se virtuální finanční sektor rozrostl natolik, že mnohokrát převýšil objem reálné ekonomiky. Mnohem jednodušším a výhodnějším se stalo obchodování s dluhy a jinými závazky, než čekání na dividendy z investic do průmyslu. Peníze se začaly vydělávat nejen z peněz, ale i z neexistujících aktiv. Prasknuvší finanční bublina otřásla celou světovou ekonomikou.
Základní charakteristikou nového globálního světa se stalo trvalé snižování počtů osob zabývajících se produkcí materiálních hodnot. Není to náhoda. Jakmile peníze začínají vydělávat další peníze a neprocházejí přitom výrobní sférou, snižuje se přitažlivost investování do materiální výroby. Navíc nové technologie umožňují prudké zvýšení efektivity práce při snížení počtů zaměstnanců a mzdových fondů.
Lidstvo se tak setkalo s gigantickým problémem: Co s nepotřebnou pracovní sílou?
Odhaduje se, že při zachování současných tendencí ve fungování světové ekonomiky bude v blízké budoucnosti zapotřebí pouze 20 % práceschopného obyvatelstva. Americký ekonom a filosof Jeremy Rifkin píše ve své knize Krize zaměstnanosti: „Pro 80 % obyvatel, kteří zůstanou bez práce, vzniknou kolosální problémy.“
Armáda nezaměstnaných „proletářů“, zbavených možnosti vydělat si na živobytí, se v celém světě trvale zvyšuje. Před lidmi není možné utajit, že jejich práce není potřeba proto, že by byli líní nebo měli nízkou kvalifikaci, ale proto, že architekti nového světového řádu zvolili takový způsob globalizace, který počítá pouze s uspokojováním potřeb a zajištěním práv pro malou část světové populace – „zlaté miliardy“. Zbytku byla přidělena role lidí druhé kategorie.
Ve svěráku brutálního modelu
Obecně je možné v teorii „amerikanizované globalizace“ stanovit tři základní metodologické nešvary:
1. Záměrný a vulgární positivismus.
Sociální jevy jsou hodnoceny příznivci a organizátory globalizace odtrženě od morálních norem a hodnot, od mravních zákazů a omezení. Mravnost je považována za ideologii, které se většina autorů naprosto zříká. Americký odborník na teorii systémů M. Mesarovich uvádí, že nehodnotí svět z neměnných ideologických pozic, ale vychází nezaujatě z vědecké metodiky. Přitom praxe již dávno potvrdila, že „sliby osvobození od ideologie“ při zkoumání společnosti jsou právě důkazem ideologické zaujatosti a angažovanosti takového výzkumného pracovníka.
2. Metodologie architektů nového světového řádu je založena na zásadě extrémního individualismu. Teoretici globalizace vnímají lidstvo jako konglomerát samostatných jednotlivců, kteří nejsou pouze zbaveni jakýchkoliv představ o normách etiky, ale i národních a náboženských charakteristik. Národy a kultury, etnika a civilizace jsou cílevědomě vyváděny z oblasti výzkumu. Děje se tak z toho důvodu, že všechny národní a kulturní zvláštnosti jsou pro globalizátory pouze nepříjemnými obtížemi. Německý vědec E. Gärtner správně poznamenal: „Národy jako skutečná síla představují pro Římský klub, pro Kissingera a Trojstrannou komisi pouze zdroj nebezpečí, ohrožující jejich světový systém“.
Vytrvalé ignorování zjevných skutečností sleduje jediný cíl – zpochybnit suverenitu národů nad jejich teritoriemi a přírodními zdroji. Globalizátoři se snaží změnit samotnou představu o právu na majetek. Je to logické, protože usilují o ovládnutí zdrojů celého světa.
3. Metodologicky chybný je i přístup k hodnocení rovnováhy kapitalistického systému řízení. Donedávna byla stabilita Západu zajišťována rozsáhlým přerozdělováním zdrojů a odpadů. K tomu využíval jako nárazníkovou kapacitu země třetího světa. V posledním období však začalo být takové přerozdělování stále složitější. V důsledku toho dochází k významnému světonázorovému posunu v ideologii globalizace. Před našima očima probíhá proces selhávání demokracie a nástup diktatur pod klamavým heslem „udržení mezinárodní stability a míru“. Jeden ze zpravodajů Římského klubu E. Laszlo přímo hovoří o „globálním systému, řízeném dobročinnou diktaturou technokratické elity“.
Idea záměny demokracie za diktaturu elity – takové je krédo, symbol víry ideologů globalismu. Ještě v roce 1970 jeden z hlavních architektů globálního světa Brzezinski ve svém díle Mezi dvěma epochami - Americká role v technotronní éře zformuloval dvě hlavní principiálně důležité myšlenky: o nezbytnosti záměny současné západní demokracie za panství elity a vytvoření nadnárodní vlády cestou sjednocování elit hlavních světových velmocí. To mělo přivést ke vzniku stále více kontrolovatelné a ovladatelné společnosti.
Brzezinski ve skutečnosti veřejně vyhlásil, že západní systém demokracie se stává brzdou pro globalisty na cestě vytváření nového světového řádu.
Přitom se vyjádřil mimořádně otevřeně: „Elita, zbavena brzdícího vlivu tradičních liberálních hodnot, nebude váhat používat nejmodernější vymožeností technologií k ovlivňování chování obyvatelstva a jeho udržování pod přísným dozorem a kontrolou.“
Nemorálnost ideologie globalizace a její metodologická zvrácenost se nejzřetelněji projevuje v koncepci „zlaté miliardy“ – nové panské rasy, tvořené obyvatelstvem nejvyspělejších kapitalistických států.
Například francouzský ekonom a filosof Jacques Attali zformuloval naprosto nedvojsmyslně tezi o osudu „zlaté miliardy“. Uvedl: „V budoucím novém světovém řádu budou vítězové i poražení. Počet poražených převýší množství vítězů. Poražení budou usilovat o právo na důstojný život, ale takovou šanci pravděpodobně nedostanou. Zůstanou ve výběhu pro dobytek, budou se dusit otrávenou atmosférou, nikdo si jich nebude všímat z důvodu prosté lhostejnosti. Všechny hrůzy 20. století v porovnání s tím zblednou.“
S cílem připravit společenské vědomí na novou formu nelítostného apartheidu, je do něj již dlouhou dobu injektována idea tzv. dvojího standardu: „Lidstvo se jednoznačně postupně dělí na vyvolené a ostatní.“ Někteří odpůrci globalizace tuto hrozivou tendenci považují za vznik represivních struktur globálního fašismu.
Nová panská rasa – „zlatá miliarda“ – se spojuje, sjednocuje a vytváří odpovídající instituce, aby předešla hrozbě revoluce chudiny.
Význam Zjuganovova díla nespočívá pouze v objektivní a zásadové analýze současné epochy globalizace, kterou nazývá globalismem, ale v seznámení nejen ruských komunistů, ale veškeré pokrokové veřejnosti s cestami, které je potřeba nastoupit k záchraně Ruska (Slovanů) a jeho vymanění se z vlivu nadvlády Západu.
Autor: KAREL KLUZ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)