K tomu, co bylo na toto téma navykládáno a napsáno, bych rád připodotknul:
Pro možnost existence trhu s byty se ve světě všeobecně uznává hranice 10 % volných bytů. Jinými slovy, aby mohl existovat trh s byty, aby byla vyvážena nabídka a poptávka, musí být neustále deset procent bytů volných a nabízených.
Jakmile klesne počet volných a nabízených bytů pod uvedených 10 %, končí trh s byty a nastupuje spekulace.
Tato hranice 10 % samozřejmě není konstantní a záleží na způsobu nabízení volných bytů. Ve Winnipegu v Kanadě fungoval, domnívám se, trh s byty už při pouhých 5 % volných bytů. A to díky tomu, že v každé samoobsluze si mohl každý
vzít zdarma noviny obsahující soupis všech volných bytů ve městě, samozřejmě včetně výše nájmu a všech technických parametrů. Za jistých okolností tedy může existovat trh s byty i při využití bytového fondu.
Dále ve světě existuje sociální záchytná hranice, obvykle kolem 25 % příjmu. - Nájem převyšující tedy cca 25 % příjmu nájemníků doplácí stát. Případně alespoň existuje možnost získání obecního bytu, kde tato hranice platí.
Nájem však bývá často počítán "utilities included", tedy včetně vody a energií. Proti tomu je možno mít námitky, neboť to nemotivuje šetření. Bylo by tedy vhodnější
stanovit jinou - nejspíše nižší hranici pro holý nájem.
Pokud jde o můj osobní názor, domnívám se, že i zmíněných 25 % je příliš, a pokud má být zachována svoboda pohybu, musí být pro každého dostupné důstojné bydlení v ceně nepřesahující 10 % jeho příjmu. Při překročení této hranice se totiž člověk pomalu stává nevolníkem připoutaným k bytu, nevolníkem, kterému není dovolen jiný pohyb než do práce a z práce bez dovolení vrchnosti či bytného.
Autor: Jan Kristek
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)