VLADIMÍR BRANDEJS

Můj domov

jsou sukovité aleje třešní.
Kolik pamatují vozků?
Kolik úrod
převrácených před bouří?

K zemi zvykem se hrbit.
K plodům třešní
musíš ale stoupat,
tvář obracet k slunci.

A pak už nikdy
nedokážeš jinak.


- - -

Dobré knihy mají křídla.
V pravé chvíli
rozevřou je jako ptáci

- - -


Umění

Umění je
závod se smrtí.
V úctě před životem
hlavu sklonit přinutí.



ELIŠKA KOPPOVÁ

Volání

Stojím na vyprahlém poli
a volám

Volám po starém domku
který zbořili
protože stál v cestě dálnici
Po dětství
které se rozpadlo
s jeho cihlami

Volám po muži
který odešel
a už se nevrátil
Po dítěti
které se mělo narodit
a nenarodilo

Volám po něčem
co tu ještě nebylo
a chybí

Ať je mé volání déšť
který probouzí
Ať puknou okoralé slupky
spících semen
a vyrazí klíčky

Čekáme novou úrodu
Máme hlad


V půli cesty

Naučili jsme se
mluvit a psát
ale ne říkat pravdu
Naše písmo
jsou prázdné ornamenty
Naše řeč hluchá souhra zvuků

Naučili jsme se
společensky chovat
ale ne být lidmi
Naše úsměvy
jsou oblýskané škrabošky
na vyhození

Dovedeme odříkávat modlitbu
ale ne myslet
Ustavili jsme si zákony
ale chybí nám spravedlnost
Naučili jsme se v tom chodit
ale neumíme žít

Kde schází poznání
hnízdí strach
Kde chybí naděje
léčí modlitba
Kde není dobrá vůle
vládne zákon

Došli jsme Někam
a netrefíme Dál
Ve vzduchu visí otázka
bez odpovědi
Sklenka je nalitá
na co si připijeme?

Místo almužny chceme Rovnost
místo Vzdělání - Pravdu
místo Demokracie - Svobodu


Utopie II

Putuješ světem sám
Zasněný pohled
Pevný krok
Po kluzkém schodišti
závějí pavučin
za slabým hláskem
V nejhlubším sklepení
hodokvas krys
Pípá tam o pomoc
maličké ptáče
Soucit se neptá
co z něho vyroste
Soucit je slepý
Hnízdečko z dlaní
a schody po čtyřech
Krysa ti kvikne pod nohama
Podrážky od krve
Svoboda něco stojí
Rozevřeš dlaně
jak květ
Sleduješ kolísavý let
Slaboučká křídla
Doletí - nedoletí

Krvavé stopy usvědčují
Na ruce pouta
Vedou tě k popravišti
Mohutný orel
tě klove do očí
Spravedlnost i nevděk

Jdeš světem sám
Tápavým krokem slepce
přes vratké mosty
Neohrožený
Na očích pásku
nevidíš nebezpečí

Veliký orel
nedobře tráví
V útrobách tvoje oči
vidí co nikdy neviděly
Ucpaný masomlýnek
Zbytky krys
Přerostlé ptáče
se svíjí v křečích
Naříká
a Soucit nemá paměť
Komu to ubližují?
Strháváš pásku s očí
V důlcích krvavé ohníčky
Do tmy se zaříznou
rudé kužely světla
Zářící kytice jisker
Netvoři prchají
Jejich pelechy hoří
Z našeho světa zbyla
hromádka popela

Putuješ sám a sám
oči - vyhaslá ohniště
Ve zpopelněném kraji
hledáš kvetoucí strom
Z květů rozevřených dlaní vylétnou ptáčata
sycená vůní
a šťavnatými plody
Utopie

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]