(In margine úvodníku K. Sýse Nucený výsek jazyka v Obrysu-Kmeni 20/2003)

   Postavení jazyka ve společnosti je obrazem jejího stavu svobody a morálky vůbec. František Halas se v r. 1940 vyznal: »Ta bdělá vážnost nad přípravou slova / ty čtoucí zdali víš / že slovo z nesmírna se klová / a rosteš jak se ním zacházíš«. Tehdy slova mobilizovala do boje proti fašistickému teroru. Povzbuzovala a vracela nás do náruče knih klasiků. A dnes? Neznat pravopis českého jazyka a akcenty významů jeho slov se téměř nepovažuje za chybu. Pole češtiny zaplevelená globalizačními patvary a často zbytečným přílivem cizích slov a zkratek nikomu nevadí. Ve světě ovládaném penězi, sexem a politickou »flexibilitou« se vše vyřeší a je »supr«. Jazyk a kultura jsou druhořadé. O jejich čestné postavení na prvních místech ve společnosti se nezápasí.
   Mnozí školáci a školačky z nižších tříd základních škol spolu s vypouštěním cigaretového kouře vychrlí z úst i gejzír nejvulgárnějších nadávek. Sebevědomý žáček volá mobilem z vlaku v kupé plném lidí jakéhosi kamaráda a sděluje mu naprosto bezostyšně: »Ty zvadlej č..., naše úča, ta stará p..., mně dnes dala kouli jako mám v pytlíku.« A malá holčička z mateřské školky na dotaz, co jim dnes vykládala vychovatelka, začne odpověď slovy: »Ta stará k... Dnes jsem jí také řekla, že máme doma kohouta a ten nám s... do kouta.« Že je český jazyk v dezolátním stavu již u těch nejmenších? Exempla tranunt. Což se opravdoví umělci (i »také umělci«) nepředhánějí v televizi ve vulgaritách?
   Sýsem sesbíraná mozaika představuje tristní pohled na obludnou tvář dneška. Ponořilo se vše krásné v této zemi navždy do hlubiny času jako pradávná Atlantida? Jaroslav Seifert vyslovil naději: »Vše, co nám vzal, čas opět vrátí.«
   Jak pravdivá jsou slova Karla Čapka z roku 1927: »Každá korupce jazyka porušuje národní vědomí.« A lze pochybovat o aktuálnosti tvrzení téhož autora, že »řeč je duše a vědomí národa«? Zastaví a obrodí literatura úpadek jazyka, stanou se i noviny a časopisy opět tribunou jazykové čistoty, zmizí nejen »korupce jazyka«, ale i korupce ekonomického pirátství, tunelování? Tunelování - také krásný, politiky i vládnoucími elitami akceptovaný eufemismus, nahrazující jadrný český výraz - zlodějna!
   Karel Sýs otevřel úvodníkem řadu bolavých témat, ukázal na nich, jak se podoby porob mění. Jako český literát se pohybuje na tenkém ledě protirežimní kritiky. Je bez obav, že se s ním křehký led proboří. Opatrnost a servilnost jsou ovšem vlastní většině literátů z Obce spisovatelů. Proč se zbytečně vymáchati ve studené vodě nepřízně, je-li na suchu tak bezpečně a krásně! Nač si podřezávati větve vlastního stromu, na němž se spokojeně sedí a občas se dá i zazpívat dle státem předepsaných not!
   Obec spisovatelů si přivlastnila pro svoji šedivou, bulletinovou tiskovinu název Halasovy sbírky Dokořán. (Není nic příznačnějšího, že ve slovníku cizích slov se pojem bulletin vysvětluje jako periodický úřední věstník. Tedy žádné umělecké periodikum.) Tiskovina Obce nesrší žádnými objevnými diskusemi, natožpak kritickými, či dokonce autokritickými příspěvky. K Halasovi se pak vypůjčený »dokořán« hlásí občas jen opatrně volenými verši z básníkova díla. Básněmi, které v ničem neprovokují nejen naše současné vládnoucí kruhy, ale ani naši podivnou dobu, podivné elity v podivném čase, únavné slovní ekvilibristy a exhibicionisty a mnoho dalšího, vesměs rovněž podivného. Mlčení, sdílné mlčení souhlasu s touto podivnou dobou - i to je tvář, ovšem jen jedna tvář doby a jen jedněch spisovatelů. Těch, kteří nazvali věstník Obce »dokořán« (s minuskovým d - symbolicky?). Dokořán čemu? Všemu, něčemu, ničemu?
   František Halas otiskl ve sbírce Dokořán v básni Chudému tyto verše: »Ty mírotvorče všech dnů příštích / tak vyrukuj už s hrstí blesků / a naše dny nech na smetištích.« Ty verše jsou staré již 67 let. Básník je adresoval ve své době vyděděncům společnosti. Ale nepatří stejně tak i vyděděncům dneška, rekrutujícím se zdaleka ne jen z řad proletariátu? Není také naše společnost jako celek těžce nemocná dobou, jako stonala v předvčerejšcích?



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)