Ludvík Vaculík si zahořekoval v Lidových novinách:
   "Kdybych byl poslancem, což bych nevzal ani za pytel brambor, bavilo by mě podávat interpelace vládě, na všecko. Divím se, že se to nedělá, nebo se o tom pak nepíše. Nebo to nemá řádný výsledek.
   Teď, například, mě zlobí, co se děje našim farmářům, lépe řečeno rolníkům; slovo farmář je vytrhává z dějin a souvislostí. Proč se najednou nesmí pěstovat cukrovka, proč se omezuje pěstování chmele a proč se dováží vepřové maso z Rakouska či proč naše maso k nám jde přes rakouské řeznictví... Nedá se nic dělat proti tomu, když je na trhu něco levnější, než ptát se proč. Když do přirozené soutěže výrobců zasahuje vláda dotacemi, zdá se mi to tak sprosté, jako když sportovec bere drogy. To se pak z toho stává soutěž, která vláda více kazí lidi. - Toto by byla moje interpelace k ministru zemědělství; nebo čeho?
   Už dávno mám otázku k ministru průmyslu nebo čeho: proč pořád prodáváme továrny cizím firmám, které je kupují, aby je zlikvidovaly? Proč podniky veřejné služby mají být soukromé? Míním letiště, vodárny, nemocnice... Proč by na nich měl někdo vydělávat, což my nepotřebujeme? Vždyť i dobrý ředitel může podnik vést k prosperitě. Proč vláda takové ředitele nenachází? Toto tedy nesouvisí s účelem toho podniku, ale s náboženstvím kapitálu.
   Ale nejvíc se divím tomu, co dělají obchodní odborníci, když i já jako neodborník poznám, že je to hovadské. Míním ten příliv všelijakých výrobků například z Číny. Je-li to zboží levnější, je to ze zavrženíhodného důvodu: tamní dělníci pracují za bídné mzdy a bez ochrany sociálních předpisů. Naši lidé přicházejí o práci. Kdo toto organizuje, je škůdce lidu: čínského i našeho. Tam brzdí hospodářský a sociální vývoj, tady znehodnocuje náš. Jak to, že to našim sociálním demokratům nevadí? Vždyť to je, jako kdybychom my museli upadat do nemocí, než se černoši všichni uzdraví!
   Jak to přišlo, že všecky naše hmotné zájmy podléhají cizím? Já jsem od unie čekal, že její členové budou moci nekonfliktně žít vedle sebe a živit se každý tím, co umí a co se mu daří, že si nebudou mluvit do brambor, do cukru... Vždyť ten režim se utužuje! Ze všeho nejvíc se divím a směju se tomu, jak jsme rušili státní plánované hospodářství, abychom upadli do kontinentálního plánování anonymních pachatelů. A konečně podávám interpelaci proti tomu, že se naše půda smí prodávat cizincům: vždyť se tím uskutečňují staré válečné cíle našich dřívějších nepřátel, dneska přátel!
   Toto všecko, o čem mluvím, je ovšem způsobeno tím, že většina lidí u nás je ochotna prodat všecko, i sebe: za peníze nebo za výhodu slevy při nákupu. Lidé ubozí, nevzdělaní, nevědomí, ponížení a chamtiví, kteří se chtějí povznést prodejným chováním. Prodávají tím naše postavení v Evropě, naše jméno, budoucnost. A žádný politik, ba ani prezident, těm lidem nic neřekne, protože počítá s tím, že se od nich nechá zase zvolit."

   Socialismus, který divíšek Vaculík s příkladným nadšením spolubudoval, byl hrozný, proskriboval Vaculíka za to, že se nahý válel po hrobech, ale kapitalismus za několik staletí, kromě toho, že se v něm má Vaculík dobře, nevyřešil jedinou lidskou otázku.
   Teď už nasycený Vaculík překvapeně líčí vady kapitalismu coby jakési odchylky od normy. Jenže kapitalismus nenapravíš, je to systémová chyba. Jako u člověka - už už by to šlo, ale pak přijde smrt a bude mít oči Mezinárodního měnového fondu!

   Firma Electro World otevřela v ČR již dvanáctou velkoprodejnu s "vyčerpávající nabídkou" značkových elektrospotřebičů a "bílé techniky" - praček, ledniček, myček... Aby se kšeft ještě zvětšil, "budou nabízeny i nové kategorie zboží: hračky, literatura a především kuchyňské vybavení - nádobí, příbory..." Literatura se tedy definitivně ocitla na hrnci, místo Komenského Kšaftu monopolní kšeft!
   Knihy se tak dostaly do spárů firmy, která v Evropě provozuje 1450 "kamenných obchodů" - nikoli tedy kamenných divadel, nýbrž skloocelových monster na žraní, trávení a vyměšování zboží všeho druhu.

   Českomoravský prostor byl zachvácen zřejmě infekčním měknutím mozku.
   Začalo to od hlavy státečku, která svého času pronesla ve Washingtonu: "Je lepší mít nemocné Rusko než zdravý Sovětský svaz." Slova vskutku hodná chronického čekatele na Nobelovu cenu míru, navíc pronesená v místech, v nich žil Franklin Delano Roosevelt!
   Stejně trefná slova pronesl svého času jiný český génius - Jára Cimrman: "Lepší pivo na plicích nežli voda v žaludku", pokud nesáhneme přímo k lidovému mudrosloví: "Lepší šváb na mozku nežli muňka v kalhotách!"
   "Radši se budu mýlit s Američany, než mít pravdu s Putinem," nasadila korunu českému žebříčku hodnot PhDr. Jiřina Šiklová, CSc.

   V přímém televizním přenosu udílení cen za nejlepší knihy vydané v České republice - Magnesia Litera - nesměle špitl konferující bavič Jan Burian, zda by Sám Velký Sponzor - firma Mattoni - nemohl tisknout básně na etikety minerálek. A ředitel mu vzápětí k velkému vzrušení obecenstva podal láhev mindy s natištěnou básní! Jaký to pokrok - předtím, než žíznící piják provede záklon, může si přečíst básničku režimního autora, nic proti ničemu, jako vyčpělá sodovka!

   Oficiální komentátor Radim Kopáč si v internetu na svých stránkách stěžuje:
   "Divil jsem se před pár lety, když kulturní rubrika Mladé fronty Dnes bez mrknutí oka zrušila post redaktora výtvarného umění - a Jan H. Vitvar, ať jsou jeho publicistické výkony jakékoliv, dostal padáka. Divím se teď, když se totéž děje s postem literárního redaktora v pořadu Mozaika, který od pondělí do pátku vysílá Český rozhlas 3-Vltava a který na této stanici patří k nejposlouchanějším: Vladimíra Bezdíčková přešla začátkem nového roku do nové redakce, dveře té staré se za ní zavřely - a místo zaniklo.
   V případě MFD, která si v novém tisíciletí pojem 'kultura' redefinovala a redukovala podle zásady 'o čem jsme nepsali tisíckrát, o tom psát nebudeme', je exkomunikace výtvarného redaktora možná v řádu věcí - ale proč mizí literatura z Mozaiky? Vždyť Vltava je poslední oázou v éteru, kde má posluchač možnost setkávat se s náročnějšími formáty, stejně jako potkávat témata, o nichž se v tištěných denících, natož v televizi nemluví - a dvouhodinová Mozaika plní v celku vltavského vysílání funkci jakéhosi každodenního předvoje či rozcestníku.
   Zrušení postu literárního redaktora Mozaiky byl nešťastný krok. Posluchačům se tím dalo najevo jediné: ode dneška nám na literatuře nezáleží. A od zítřka na výtvarném umění, na divadle, na filmu? Že by se Mozaika, potažmo celá Vltava taky chystala vyrazit na cestu vstříc té báječně rozchechtané náruči bulváru?"

   Psohlavec oficiální kultury Kopáč se tváří, jako by nevěděl, že ani Mladá fronta Dnes, ani Mozaika, ani celý Český rozhlas, ač veřejnoprávní, kromě nadávek nikdy nic neřekly o tom, že v Čechách existuje ještě jedna kultura, ještě jedna literatura, a to kultura a literatura levicová, ještě jedna spisovatelská organizace, a to Unie českých spisovatelů, a že tedy výše uvedený vývoj se týká pouze režimních zaměstnanců, ať už tvoří, nebo jen potvoří.
   Stále platí historické poučení z hitlerovského Německa: "Nejdřív přišli na řadu Židi - mlčel jsem. Pak komunisti - mlčel jsem. Pak sociální demokrati - mlčel jsem. A pak už nezbyl nikdo, kdo by se mě zastal, když přišla řada na mne."

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]