V květnovém medailonku jsme si připomněli výročí 55 let od úmrtní Marie Pujmanové. Nyní se pouze zmíníme, že 8. června uplyne 120 let od jejího narození.
Před dvěma sty patnácti lety, 14. června, se narodil jeden z největších Čechů František Palacký. Již za jeho života jej nazývali otcem národa! Jeho jméno se muselo jednoznačně dostat na fasádu Národního muzea! Co napsat neotřelého o tomto géniovi? Nic! Snad jen to, že se v současné době nevyhnul kritice nových historiků. Ti buď neberou ohled na obtíže tehdejší dostupnosti pramenů, obtíže cestování a technické možnosti záznamů, nebo jsou v zajetí „nového pohledu“ na historii. Kapacita jeho mozku byla ohromující! Již kolem svých 20 let znal 11 řečí, a výčet jeho dalších předností jako člověka, vědce a především myslitele je nezměrný! Dějiny národu českého“ jsou plny nezměrného množství hlubokých analýz dějinného vývoje v celé Evropě. Je potřebné seznámit se nejen s jeho popisem dějinných událostí, ale i s obecnými úvahami: „České dějiny zakládají se vůbec hlavně na sporu s Němectvím, čili na pojímání a zamítání způsobu a řádů německých od Čechů… Ale nebudeme se také tajiti překážkami rozmanitými, které nepřestávaly vyššímu prospěchu vlasti a národu stavěti se na odpor; nejen od cizozemců a nepřátel, ale i od domácích odrodilců, nejen zjevným násilím, ale i nevěrou a zradou; vyjevíme, kterak často tu nízké sobectví neb převrácená mysl jedinců, tam zaslepení aneb zpozdilá netečnost velikého houfu, zavedly obec do neštěstí…“. To potvrdily i dějiny po Palackého smrti. Jak pravdivé i po více než dvou stech letech! To asi současní politici nikdy nečetli, nebo „zapomněli“.
Dne 15. 6. 1898 zemřel Karel Hlaváček. Letos uplyne od tohoto okamžiku 115 let. Bylo mu vyměřeno pouhých 24 let života. V mládí se angažoval v sokolském hnutí jako cvičitel i básník! Měl nadání i jako kreslíř. V literatuře se mu přiznává zásluha „o rozbití metrické struktury“ a „dosažení hudebnosti verše v české poezii dosud nevídané“. Přestože
je dnes téměř neznámý, vyšlo v posledních letech několik výborů z jeho neobsáhlého díla.
Rozkvetlý smutek
Do říše mořských pralesů
svůj černý smutek zanesu -
a sémě jeho dědičné
rozhodím v proudy měsíčné.
Ve věčný led, ve věčný sníh,
v nárazy větrů polárních.
Ti do truchlících lilií
až jeho sémě zasijí,
snad v lijáku slz palčivých
tam v sopránový vzkvete smích.
Před sto padesáti lety, 17. 6., se narodila Růžena Jesenská. Přestože psala poezii, romány i dramata, zůstává dnes téměř zapomenuta. Po druhé světové válce již nevyšlo žádné její dílo!
Slovník českých spisovatelů (ČS 1964) konstatoval: „Jako učenlivý eklektik se nikdy neuchýlila od vyježděných cest tehdejší žensky senzitivní literatury.“
Autor: vp
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)