Úvodem
Dostal jsem rukopis Hejátkových básní pouhých několik hodin před odchodem do špitálu, kde jsem se měl podrobit jakémusi chirurgickému zákroku. Autor po mně chtěl, abych mu k nim napsal pár slov… Snažím se vyhovět a čtu ty jednotlivé verše tempem pro mne neobvyklým, zároveň zprvu také navíc nervózní z toho, co mě v nejbližších hodinách čeká. Jenomže ta nervozita ze mne při čtení postupně opadává. A po chvíli přede mnou kamsi mizí i vlastní choroba! Uvědomuji si, že to, co bolí mne, nelze srovnávat s tím, co rozbolelo autora. Je to oněch dvacet promarněných let, které se někteří v tomto státě chystali oslavovat. Ale chystali se k tomu opravdu jenom někteří. Většině není do jásání. Většina zase jednou vyčkává a myslí si své, opět bohužel napřed mlčky, jako tenkrát. Jako vždycky ostatně! Proto společnost potřebuje básníky. Ta popřevratová je na čas zdárně zamlčovala, vytěsňovala. Ale čas znovu nazrává a lidem se chce opět volněji dýchat. A my přitom víme, že předvojem skutečných změn byla vždy básníkova slova. Tam vlastně směřuje i tato útlá básnická sbírka.
DANIEL STROŽ
PAVEL J. HEJÁTKO
V prachu dvaceti let
Být zde a ještě k tomu
v jednom těle?
Prochcaný názory vychcaných
naruby.
Ve vlasti, jako v cele?
Ostnatý drát - má
znovu tě rád, je tvůj
kamarád - jen již
není omotaný kolem této země...
Je uvnitř nás. V tobě i
ve mně...
Modlíš se zas za
převléknutý kabát...
Nejsem správný demokrat,
ještě jsem si nepokrad a
nechci hrabat - jen hrabat...
Jaksi jsem se zapomněl,
kdesi před dvaceti lety...
Promiňte prosím,
na lítost mi nestačí květy...
Chci jen vědět, kde se
stala chyba...
---
Kde začít a kde skončit?
Kdy se narodit, kdy třebas
z okna skočit
a kdy v pravou chvíli
zemřít...?
Čechrat si peří, před
překrásnou ženou,
mít polibek, to návdavkem,
jít si za odměnou, mít vlastně
všechno a přesto nic!
Být žebrákem s auťákem
od Audi a fazónu sestřihlou
od holiče za rohem,
kde jsi napůl baronem
a napůl světským.
Být maloměšťákem městským
a opovrhovat vší tou
špínou, která mění se
v jinou, jen co se vykoupeš,
oholíš, učešeš a oblek ti
darují.
Náhle jsi krasavec,
jako ti, kteří kralují
tomuto světu...
---
Jen taktak utekl
jsem hrobníkovi z lopaty.
A buchty chlupatý už
jako malý nenáviděl.
Okem však viděl a
uchem slyšel, nejen trávu
růst...
Chudáky zažil držet půst
a břichatce - přežírat se
bůčkem a pečenými bažanty!
Zažil jsem jejich lovy,
kdyby mohli – stříleli by snad i nás
malé haranty...
A pak po mně najednou chtěli,
abych se vyjádřil...
Uprostřed bordelu,
jako tenkrát jsem znejistěl,
jedno však pojistěl...
Prší a venku se setmělo...!
---
Je tomu dvacet let,
kdy jsem vešel do vnitřní
emigrace...
Podával si ruce...
Jedna delegace střídala
druhou,
jedna doba měnila se v
třetí
a prvního člověka střídal
ten čtvrtý...
Prazáklad ulhaných slovíček...
Po dvacet let jiskřička
naděje zfouknuta
z dvaceti svíček
a znovu ze slzavých
víček, rozfoukává
slzy dřívější vítr...
---
Z poskoků jsou páni,
z pánů náhle poskoci.
Host vyhazuje číšníka
a nová doba je větší,
než ti, kteří si ji sami
vymysleli...
Byla však chyba, že jaksi
nedomysleli, že lidu
je třeba nejen her a chleba,
ale i pár dodržených slibů...
Možná jen pro malou
skupinku, ale přeci...!
Dvacet let ledového klidu,
Hledám svůj domov
a vlastně nevím - pořádně
„Kde domov můj“???
Tehdejší kejklíři kejklí si dál
a já? Pomalu abych se bál
číst veřejně své básně...!
Jsem opět sledovaný?
No jasně!
Jen na rozdíl od tenkrát,
vlastně neznám svého
nepřítele...!
---
Klauni se radují,
že dveře se zavřely
a klíče v zámcích,
zůstaly zlomeny...
Na pouti v cukrové
vatě - myslel jsem
s úctou na tě
a cukr polykal,
aniž bych odvykal
starým mravům...
Drahý můj bratříčku,
dívej se do očí
veselým vrahům
a pokyvuj ve větru,
jak zbytky skeletů,
v maskérnách dějin...
---
Už dvacet let nesnídám
a nesním...
Opět se bojím a tak
v koutě se krčím,
že na mne nepřijdou!
Vzpomínám na dobu
na touhu - na jinou,
i na zemi, která na
této planetě dost jistě
není...!
Prosím své okolí a
prosím i sám sebe
ať tohle snění neskončí
v prachu dalších
dvaceti let...
Asi bych přemýšlel
jak odsud hned,
co nejrychleji zmizet...!
Z knihy V prachu dvaceti let…
Autor: DANIEL STROŽ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)