Velbloud si uplivne vždy před sebe, osel ztrácí čas od času orientaci a tak neví, kam a na koho plivne. Konec konců, čemu se divit, vždyť je to osel. Velbloud si uvědomuje, že kdyby plival na cestu, kterou má za sebou, poplival by historii svého rodu. Svou i bratrskou minulost. Ohlíží se jen proto, aby spočítal koblížky, které na své cestě zanechal. Aby se poučil, protože chyby a omyly se historicky nevyplácejí.
   Když se na své cestě setkají, dochází zpravidla k roztržce. Osel plivající bezhlavě kolem sebe plivne na hrdého velblouda, ten si to nechce nechat líbit, a tak se jejich cesta rozdělí. Osel táhne doprava, velbloud doleva. Jdou každý svou cestou, a protože je zeměkoule kulatá, sejdou se po nějakém čase na stejném místě. Velbloud je čestný a hrdý, osel tvrdohlavý. Otočí se proto o devadesát stupňů a v souladu se svým zvykem - jeden táhne doleva, druhý doprava.
   Velbloud je cílevědomý. Poučen minulostí, myslí na budoucnost. S neomylnou jistotou najde po čase kvetoucí oázu, vodu a komunitu jiných velbloudů. Ti ho radostně přivítají. Nabídnou mu pohoštění z toho, co společně nahospodařili, rozdělí se s ním o vše, co mají a žijí dále skromně, pod společnou ochranou a tolerancí.
   Tvrdohlavý osel, aniž si to na své cestě vpravo uvědomuje, se vrací cestou, kterou přišel. Musí se vyhýbat již zatvrdlým koblížkům, neví, že jsou to symboly jeho minulých chyb. Zakopává o ně, potkává v protisměru jiné poutníky, beze slova a se sklopenou hlavou se vzájemně míjejí. Poutníci kráčejí za světlem své nejisté budoucnosti. Osel se řítí, provázen koblížky, do jisté záhuby.
   Oba se řídí instinkty svých předků. Oba propadají sítem historických zkušeností doby, která je utvářela, kterou vyhodnotili každý po svém. Jedni jsou poučeni, ti druzí se poučit nenechají, protože jim plivání kolem sebe natolik znemožňuje reálné vidění světa, že vidí za vším pouze vlastní výhody a zisk. Ti, co šli doleva, se nakonec všichni sešli v oáze. Ti, co šli doprava, nikdy svého osaměle a donekonečna bloudícího předchůdce nedoženou. Navždy budou mimo kolektiv. Budou žít osamoceně, živi budou ze závisti a nenávisti, stále budou potkávat své koblížky a nikdy nenajdou oázu oplývající společně vyprodukovanou biblickou manou. Nenajdou ji mimo jiné proto, že směr jejich cesty je pouze virtuální. Nikdy nebyl, a ani nemůže být správný. Je pouhým výplodem jejich chybné víry ve správnost osamoceného individualismu a společenské nesnášenlivosti.
   A protože z každé bajky má plynout poučení, alespoň pro myslící biologické jedince, poučil se i konzervativní Winston Churchill, velká osobnost minulého století i tisíciletí, když lidem zanechal moudro svého poselství ve větě: "Jestliže se přítomnost pokusí soudit minulost, ztratí budoucnost."
   A to je případ všech, kteří se osamoceně vydají doprava, oslí cestou zloby, nenávisti, nepochopení, egoismu a všech dalších negativních ismů, které jako každý správný osel trousí za sebou v symbolickém podobenství ztracených koblížků.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]