"Víš, pro mne je muzika to nejdůležitější v životě. Když jsem nedávno skládal svůj první dechový kvintet, tak jsem vlastně žil ne svým životem, ale tím kvintetem. Jenže tím, že jsem na něj stále myslel, jsem vlastně naplno žil," nadšeně mluvil stále dokola o muzice a vůbec nevnímal, jak žádostivě čeká, aby mluvil o ní.
   "Myslíš, že v dnešní době se někdo zajímá o nějaký kvintet"?
   "Ne, to nemyslím."
   "Tak proč to píšeš?"
   "Protože to zajímá mě!"
   Zakroutila pochybovačně hlavou, ale nedokázala na to nic říct. Jeho neoblomná vnitřní jistota ji rozčilovala, ale přitom se jí líbil. Krásný, mladý, svobodný chlap, za kterým se ženské žádostivě otáčely. Jednu vadu ovšem měl. Byl chudý. Dokonce neměl ani svůj byt a žil na vysokoškolské koleji. Přesto ji ani po měsíční známosti nedokázal požádat o návštěvu v jejím perfektním bytě dva plus jedna. A přitom byli pár minut od jejího království, kde bylo všechno nachystáno k jeho přijetí. Jako by na něj vůbec nepůsobil začátek jara a vlahý večer ztichlých uliček Starého Města.
   Náhle přerušil hovor a nečekaně zastavil u krámku s hudebninami. Trochu zaklonil hlavu a pozorně se zaposlouchal do reprodukované hudby: "Johan Sebastian Bach, Umění fugy," vydechl nábožně.
   Otráveně pohlédla k nachovému nebi a zeptala se : "Fuga? Co to je?"
   Přejel ji udiveným pohledem: "Fuga je vrchol kontrapunktu."
   "Čeho?"
   "KONTRAPUNKTU! To je druh vícehlasé skladby."
   "Pod pojmem vrchol si představuju něco úplně jiného."
   "Myslíš vrchol horských velikánů?"
   "Jsi nechápavej."
   "V čem?"
   "V tom hlavním!"
   "Počkej. Co je pro tebe hlavní?"
   "To by měl chlap jako ty vědět."
   "Jo, takhle. Já to vím, ale... "
   "Silně o tom pochybuju."
   "Myslíš?"
   "Nemyslím. Vím to."
   Upřeně se na ni podíval: "Slyšíš?" řekl a uchopil ji za ruku. "Úvod k nástupu prvního hlasu."
   "No a co?"
   "Uvidíš. Bude to úžasné muzikantské dobrodružství," řekl a s ohromující jistotou si ji postavil před sebe tak, že stála k němu zády. "Dám ti znamení, až první téma, říká se mu vůdce, začne. Teď," řekl a stiskl jí levé ňadro.
   Ani se nepohnula a napjatě čekala, co bude dál.
   "Až se přidá druhý hlas, říká se mu průvodčí, zase ti dám znamení."
   "Dobře," okamžitě souhlasila.
   "Teď," řekl a stiskl jí pravé ňadro.
   "Je to napínavý," hlesla a opřela si hlavu o jeho hruď.
   "Dávej pozor," zašeptal. "Průvodčí odpovídá prvnímu hlasu."
   "Vůdci?" poznamenala.
   "Výborně," nadšeně ocenil její chápavost a políbil ji do rozpuštěných tmavých vlasů.
   Ona ale v té chvíli hudbu téměř nevnímala a děkovala své prozíravosti, že před schůzkou si umyla vlasy šamponem s odlehčeným kondicionérem, po kterém zůstanou vlasy voňavé, lehké a vzdušné.
   "Blíží se spojení dvou hlasů," řekl a znovu ji políbil.
   "Zase mi dej znamení," povzbudila jej.
   "Teď," stiskl jí obě ňadra. Už chtěl skončit s výkladem a paže spustit, když ona je přidržela v původní poloze: "Jako by vůdce před průvodčím utíkal," kupodivu trefně komentovala průběh skladby.
   "Bachova poslední a vlastně nedokončená skladba," řekl zamyšleně.
   "Nedokončená? Vždyť ji slyšíme."
   "Dokončil ji až po mnoha letech mladý, velice talentovaný skladatel. Wolfgang Graeser se jmenoval."
   "Ty jsi taky talentovanej."
   Pokrčil rameny: "Ale nechtěl bych skončit jako on."
   "Proč?"
   "Hudební kritici mu neodpustili, že je tak mladý a za jeho čin ho děsně odsoudili. Nevydržel jejich nenávistné mudrování a zastřelil se."
   "Kolik mu bylo?"
   "Třiadvacet."
   "Ale ty se nezastřelíš, viď!"
   V té chvíli vznešený proud hudby ustal.
   "Sakra," zaklel a dívku pustil.
   "Kup to cédéčko," naléhavě ho požádala.
   "Ale já nemám přehrávač."
   "Já ano. Doposloucháme to u mne."
   Zpozorněl a v duchu přepočítal svoje finance. Potom s povzdechem vstoupil do krámku a cédéčko koupil.
   Když vešli do jejího bytu, významně se na něj podívala: "Pustíme si to hned, nebo až..."
   "Jak myslíš," odpověděl váhavě.
   "Ne. Ať je po tvým," řekla a bezděčným pohybem si upravila vlasy.
   "Tak - až potom," sklopil víčka a objal ji.
   Přimkla se k němu a snaživě vycházela vstříc jeho váhavým pohybům. Přitom instinktivně cítila, že stále ještě není její a že neustálý proud jeho myšlenek plyne mimo ni. Najednou si uvědomila, že jej s chladnou odtažitostí pouze pozorně sleduje a tím vůbec nepřispívá jejich vzájemnému sblížení. A přitom si přála být něžná, ale nešlo jí to. Nakonec odhodlaně přivřela oči a jak uměla nejlépe ho políbila.
   Chápavě se usmál: "Taky zavíráš oči, když..."
   Zamkla mu ústa dalším polibkem a výrazně tím naznačila, že už nechce aby mluvil, ale aby jednal. A jestliže Umění fugy zaznělo až v hluboké noci, kdy měsíc právě planul v úplňku, znělo v pravý čas, neboť velká hudba chce pro poslech
   i velkou chvíli.

   P.S.
   FUGA, nejdůležitější z forem kontrapunktických, je skladba polyfonní, nejméně ze dvou hlasů zbudovaná.
   Název vzat z latiny, dobře vystihuje ráz formy, kdež hlas před hlasem takřka utíká. (fuga = útěk, honba)
   Ottův slovník naučný

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]