O příčinách a důsledcích současné finanční krize již toho bylo hodně řečeno i napsáno a mnohé i bude. Jisté je, že se nás dotkne a pocítíme její důsledky pravděpodobně ještě ve větší míře, než se dnes odhaduje. Na krizi jinak pohlíží politik, jinak podnikatel, odlišně zase řadový zaměstnanec nebo ten, koho krize o zaměstnání připraví. Jinak krizi pociťuje vrcholový manažer žijící v Praze v luxusní vile, jinak čtyřčlenná rodina bydlící v Karviné na sídlišti, která musí vyjít měsíčně s 20 tisíci. Krize zasáhla i Českou republiku a zřejmě zasáhne ještě více. Ostatně jsme již nejen v automobilovém průmyslu zaznamenali, že produkce klesá a v tomto důsledku dochází k propouštění zaměstnanců. Své již o tom ví skláři, textiláci, ale i třeba firmy vyrábějící nábytek. Krizi na vlastní kůži již zakusily i dopravní společnosti nebo obchodníci. Nečekají nás lehké a bezstarostné časy. Mnoho lidí bude žít v nejistotě z udržení zaměstnání a tedy zajištění obživy pro sebe a svoji rodinu. Pro mnohé jde přímo o ohrožení základní existenční jistoty. Propuštěným se navíc bude práce hledat obtížně. Přitom to není dávno, co jsme dokonce i z nejvyšších míst, přímo z Hradu, slyšeli slova o tom, že žijeme v nejlepším období celé naší historie. Ti, kdo vidí recept na všechny problémy, včetně současné krize, jen ve snižování daní a realizaci dnes již většinou nefungujících neoliberálních tezí, nenabízejí žádná reálná řešení. Snižování daní má jednak své meze, navíc, a to lze snadno dokázat, poškodí nejen sociálně nejslabší, ale v celkovém souhrnu nepřinese nic ani tzv. střední třídě. Prospěje jen nejbohatším. Zřejmě jsou to oni, kdo v krizi potřebují pomoc především. Řada lidí teprve teď pozná na vlastní kůži, že základní jistotou kapitalismu, je především nejistota. Nejistota co se týče zaměstnání, zajištění veřejné zdravotní péče, důstojného života ve stáří či dostupnosti zdravotně nezávadných potravin či pitné vody. Ukazuje se, že volný trh bez přívlastků se stává akceptovatelným stále více již jen pro úzkou skupinu, která z něj stále ještě vysoce profituje. Sem patří především vrcholoví manažeři, někteří podnikatelé, tzv. celebrity, někteří vysocí státní úředníci apod. Naopak stále větší část společnosti si uvědomuje, že jde o ideologii nejen již většinou překonanou, ale především velmi nebezpečnou.
   Pociťují to dokonce již i ti, kteří si zvykli na pohádkové příjmy jako na něco samozřejmého. I hokejisté v NHL, fotbalisté v anglické Premier league. Ale i u nás vidíme, že sportovní kluby začínají šetřit. A to i na hráčských platech. Nemohou i nadále vyplácet milionové sumy na platy hráčů, když neví, jak štědří budou v další sezóně kluboví sponzoři. Jeden z našich nejbohatších hokejových klubů HC Moeller Pardubice již ohlásil, že musí šetřit i na platech hráčů. Ale vrcholoví sportovci či úspěšní umělci i ostatní milionáři si s touto situací jistě nějak poradí, ohrožení krizí budou mnohem více jiní, zejména řadoví zaměstnanci. V této složité situaci potřebuje každá země stabilní politické prostředí a základní shodu hlavních politických sil. Bohužel již delší dobu máme vlády, které se nachází ve stavu blízkém klinické smrti, což je vidět na tom, jak složitě získávají parlamentní většinu při každém hlasování. Mocenské hrátky si nyní opravdu nemůžeme dovolit, není na ně doba. Ani na silácká slova a nekonečné hádky a dělání si naschválů. Není nyní opravdu prostor pro mocichtivé jedince, kteří svému cíli (udržet se ve funkci co nejdéle) podřizují každý politický čin. Dnes velmi potřebujeme, aby všechny hlavní politické síly táhly za jeden provaz a shodly se alespoň na základních krocích, které je nutno v krizi bezodkladně činit. Místo poctivé a odpovědné práce sledujeme jen stálé hašteření, nikdo není schopen vlastní autoritou ostatní přesvědčit ke společným nutným krokům. Pánové Topolánek, Paroubek, Klaus, Bursík a Čunek předvádějí, že jim jde hlavně o sebe a svoji pozici, nikoliv o veřejné blaho a společnou práci pro tuto zemi. Zařadili se tak asi nechtěně a možná i nevědomky mezi jen málo významné provinční politiky okresního formátu. V dnešní situaci snad bude mnohem prospěšnější dočasná úřednická vláda mající jasně vymezený mandát, než to co nám předvádějí hlavní aktéři politické scény.
   Současná krize ukázala, že trh bez přívlastků a bez regulace představuje velkou hrozbu, jejíž důsledky dnes ještě přesně nelze odhadnout. Je neudržitelný stav, kdy světem denně zcela neprůhledně proudí kapitálové toky ve výši stovek miliard dolarů či eur, čistě spekulativního kapitálu, který není podložen žádnou skutečnou hodnotou, ať materiální nebo nemateriální. Ukazuje se, že nelze žít donekonečna na dluh. Trh bez přívlastků přistupuje k surovinám, člověku i ostatním živočichům především kořistnicky. Hledá dnes v prvé řadě maximální zisk s minimálním vkladem. Krize pravděpodobně definitivně pohřbí i všechny dosud existující daňové ráje. Zásadně omezí i virtuální kapitál. Zpřísní dohled nad bankami a jejich hospodařením. Na důležitosti opět získá důvěryhodnost a průhlednost v obchodních vztazích a finančním sektoru. Nový význam získá hodnota sociální solidarity a nutnost budování trvale udržitelné společnosti, a to na úrovni globální. Některé průmyslové obory budou ztrácet svoje postavení, jiné možná zaniknou docela. Jiné se však zase objeví či znovuobnoví. Tak tomu bylo v krizích vždy. V některých průmyslových oborech se práce rozdělí pro více zaměstnanců s kratší pracovní dobou, a ti tak získají nové hodnoty, například více volného času třeba pro vlastní rodinu, pro další vzdělávání či jinou veřejně prospěšnou činnost. Zásadní význam může nově získat odvětví zabývající se energeticky úspornými stavbami a vývoj moderních dopravních prostředků. Nový význam jistě získá veřejná doprava a alternativní zdroje energie. Klíčovou roli sehraje vliv lokálních sociálních, zemědělských a průmyslových projektů. Ostatně jedno z hesel příznivců trvale udržitelného rozvoje - "mysli globálně, jednej lokálně" - hovoří jasnou řečí. Řešení dnešní situace se ale jistě neobejde bez úzké součinnosti a spolupráce mezinárodní, v našem případě v rámci EU. Právě nyní bychom potřebovali velmi nutně skutečné osobnosti - vzdělané, důvěryhodné, charismatické, s kontakty ve světě a s jasnou vizí do budoucna. Nějakého nového Masaryka či Baťu, nejlépe oba dva najednou a v plné tvůrčí síle.

   MIROSLAV POŘÍZEK, Tovačov

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]