Památku velikána české poezie, představitele symbolismu, oživuje a šíří už patnáctý rok ve svém Bulletinu Společnost Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou.
   Polygrafie je u nás už dost dlouho na úrovni tak vysoké, že je dnes již téměř nemožné, potkat našince překvapeného dokonalostí časopiseckého barvotisku a kouzel počítačové typografie. Zvykli jsme si. Ale víme, že pěkný háv ještě nemusí krýt kvalitní náplň. Na čtyřiašedesáti stranách lákavého časopisu často není k nalezení moudré slovo ani s pomocí hochů z věhlasné soukromé pátrací agentury.
   Bulletin březinovské společnosti je zcela jiný. Malý formát (A5), dvacet osm stran, na něž se vměstná nemnoho článků, citací a dopisů, pouze černý tisk, pořízený prostou rozmnožovací metodou. Nachází se tedy, mohlo by se říci, desítky mil za technickými možnostmi doby. Leč náplní slov a kultivovaností jazyka, se kterou lze se setkat na každém řádku, Bulletin stojí vysoko nad bohatými nevlastními polygrafickými sourozenci z mediálního rodu. Jistě by se líbil i Otokaru Březinovi. Ve vší skromnosti i jeho jménu dělá čest. Ale nebýt skromných sponzorských příspěvků, Bulletin by nevycházel a březinovská Společnost byla by jen "tichým" sdružením kol privátního stolu.
   Všimněme si obsahu dvou posledních čísel Bulletinu, třicátého šestého (vyšlo v prosinci 2004) a třicátého sedmého (vyšlo v březnu 2005).
   Na titulní straně čísla 36 je reprodukce vizitkové fotografie mladého Otokara Březiny z foto salónu F. P. Machatý v Telči. Vstupní strana obsahuje Březinovu báseň s názvem Sen jeden svítí, která vyšla v roce 1896 v Rozhledech. U hrobu Mistra Otokara Březiny, takový je titul výňatku z úvahy básníka Jiřího Kuběny, přečtené v září 2004 u Březinova jaroměřického hrobu při příležitosti 136. výročí básníkova výročí. Následující příspěvek převzali editoři Bulletinu z Jihlavských listů, je to zamyšlení nad činností Společnosti Otokara Březiny z pera spisovatelky Ludmily Klukanové. Píše mj. o tom, jak se aktivity Společnosti projevují v Praze a rovněž v Brně, kde je kolektiv březinovských nadšenců, kteří by mohli v příštím čase založit brněnskou pobočku Společnosti. Klukanová připomíná, že významnou část posledního setkání členů Společnosti (loni v září) vyplnila diskuse nad novými publikacemi Petra Holmana Korespondence Otakara Březiny I a Korespondence Otakara Březiny II. Jsou znamenitým výsledkem tří desítek let autorovy práce.
   Marie Mácová-Vašková je autorkou článku o Karlu Vaško. Ten byl Březinovým přítelem, jehož básník označil za druha svého mládí, důvěrníka a společníka prvních let své práce. Následující příspěvek, zabírá šest stran, je uveden titulkem Otokar Březina ve vzpomínkách přátel a známých. Tentokráte na básníka vzpomíná učitel a výtvarník Josef Kapinus. Na Březinovu přímluvu byl ustaven učitelem v Jaroměřicích a pak i přijat ke studijnímu pobytu u sochaře Františka Bílka v Chýnově. Kapinusovy vzpomínky zaznamenala třicet šest let po Březinově smrti, v roce 1965, Marie Šabatková. Citujme alespoň jeden odstavec, který zřetelně odkrývá vzdělanost a zájmy jaroměřických měšťanů na počátku 20. století: "Když přišel O. Březina z Nové Říše na školu do Jaroměřic, musil jako učitel hlásit svůj nástup také u předsedy místní školní rady. Tuto funkci tehdy zastával zámožný majitel koželužny, sebevědomý měšťan Fr. P., bývalý starosta města a člen výboru místní záložny a vlastník tří domů. Odměřeně přijal hlášení nového odborného učitele Václava Jebavého a napomenul ho, aby si v pořádku hleděl jen vyučování mládeže a toho psaní do novin aby zanechal, to že měšťani v našem městě nemají rádi."
   Z druhé poloviny 36. čísla Bulletinu Společnosti Otokara Březiny upozorněme na stručnou připomínku jaroměřického setkání Otokara Březiny s prezidentem T. G. Masarykem 13. července 1928. Masaryk o tomto setkání řekl: "Měl jsem právě milou příležitost promluvit s naším básníkem Březinou. Byla to jen stručná besídka vlastně, ale dostali jsme se přece do tuhého, k hlavní věci. Řekl: 'Čím dále přemyšluju o životě, přesvědčuju se, že nad tím vším, co se nám líbí i nelíbí, je něco vyššího, něco duchovního.' V tom jsme si podali ruce jako na důkaz, že souhlasíme a já jsem rád, že mohu na tomto místě stejné přesvědčení vyslovit."
   V závěru čísla jsou malé portréty literárního kritika a historika, editora a překladatele Bedřicha Fučíka (4. 1. 1900 - 2. 7. 1984) a básníka a překladatele Jana Zahradníčka (17. 1. 1905 - 7. 10. 1960).
   Na titulní straně 37. čísla Bulletinu Společnosti Otokara Březiny je reprodukce básníkovy fotografické podobizny. Číslo uvádí Březinova báseň Příroda (Větry od Pólů, 1897). Pod ní a na další straně je redakční stať s titulem Skryté dějiny, volně upravená podle původního textu Adolfa Veselého. Březinova druhá kniha esejů pod názvem Skryté dějiny měla následovat po prvním esejistickém díle Hudba pramenů, jež vyšlo v roce 1903. Skryté dějiny měly dle autorova původního rozvrhu obsahovat deset statí (Jediné dílo, Zrcadlení hlubin, Smysl boje, Přítomnost, Dílo smrti, Skryté dějiny, Stavba ve výši, Slovo, Oslnění svobody, Mír). Příspěvek připomíná, že ze zamýšlených deseti statí Březina publikoval v rozmezí let 1903 až 1908 čtyři první, pro vydání dalších se nerozhodl, čistopisy zničil. Některé náčrty se ale našly v pozůstalosti. Podle nich O. Fiala chybějící stati obnovil. Na položené otázky, proč Březina Skryté dějiny nedokončil, a proč po své páté knize básní Ruce nevydal další básnickou knihu, je tu nabízena jedna z možných odpovědí: "Snad básník překonal svým myšlenkovým vývojem ono stadium, kdy byl vnitřně nutkán vyjadřovat se psaným slovem, a oddával se už jen tiché meditaci. Tvůrčí zápas o slovo a jeho písemné vyjádření se zvolna stalo minulostí."
   Otokar Březina bydlel od příchodu do Jaroměřic v roce 1901 do roku 1914 v domku duchovně spřízněné rodiny Höferových. Ferdinand Höfer, syn domácích, od roku 1937 knihkupec v Jaroměřicích, obviněný v roce 1949 za účast v tzv. Katolické akci a pět let vězněn, byl v roce 1968 jedním z hlavních iniciátorů jaroměřických oslav 100. výročí Březinova narození. V roce 1990 obnovil činnost Společnosti Otokara Březiny, je označován za strážce březinovských tradic. Letos 5. března Höfer oslavil 90. narozeniny. Nové číslo Bulletinu jim věnuje plných sedm textových stran.
   Z dalšího obsahu zmiňme připomenutí života a práce jaroměřického učitele a malíře Václava Jíchy (22. 11. 1874 - 21. 10. 1950), třebíčského rodáka, publicisty a překladatele Zdeňka Řezníčka (16. 2. 1904 - 17. 4. 1975), knihaře a spisovatele Stanislava Vodičky (15. 3. 1910 - 26. 11. 1982), učitele, publicisty a překladatele Rudolfa Černého (14. 4. 1905 - 11. 12. 1979) a básníka, dramatika, prozaika a překladatele Vítězslava Nezvala (26. 5. 1900 - 6. 4. 1958).

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]