Slovanská kultura při Národní knihovně ČR vydala bibliografii RUSKÁ LITERATURA V ČESKÝCH PŘEKLADECH (1990-2001). Brožurka o 45 stránkách je dokladem o jednostrannosti našich nakladatelů. Výběr ruských autorů, kteří u nás vyšli od doby tzv. sametového převratu je hluboce deideologizován ve vztahu k minulosti a ideologizován ve vztahu k dnešku. Vyšly u nás např. patnáctkrát knihy V. V. Nabokova (některé dokonce pouze z anglického překladu), osmkrát díla A. Solženicyna, šestnáctkrát se objevil na knižním trhu M. A. Bulgakov, několikrát tituly z pera O. Mandělštama, etc. Klasici ruské prózy (Čechov, Dostojevskij, Puškin, Tolstoj, Turgeněv, Bunin a další) se do edičních plánů prosadili skrovně. Ze sovětských autorů se objevuje početněji např. Isaak Babel. Nakladatelé volili především autory postižené stíny kultu osobnosti, kteří byli spisovatelsky, morálně i občansky diskvalifikováni, nebo žili ve vnitřní či vnější emigraci. Ti se dnes stávají tržním knižním magnetem.
Tvůrce tvořivého životního patosu, bojovník proti morbidnosti v literatuře i v životě, Čechovův přítel M. Gorkij, u nás od r. 1989 také nevychází. Jeho díla - podobně jako knihy Prišvinovy, Erenburgovy, Polevého, Simonova, Šolochova, Majakovského a desítky jiných jmen z oblasti prózy, poezie a dramatu - zmizela. Setkáváme se s nimi ojediněle v antikvariátech, jen v krabicích od banánů, kam byli tito autoři vykázáni za 1-3 Kč, tj. za cenu roličky toaletního papíru.
Nemalá část naší dnešní společnosti žije bez kolektivního lidského pocitu štěstí, sounáležitosti, dělné samozřejmosti a hlubších etických zásad. V naivně a banálně idealisticky popisované laciné konzumní povrchní knižní produkci se ztrácejí a přezírají harmonické humanistické mezilidské vztahy. Nahrazují je leporelové knižní barvotisky. Minulost se přehodnocuje samospasitelnými vládnoucími elitami, zastírajícími pravdivý pohled na obrysy minulé epochy. Může si toto epizodické období dneška dát do svého štítu Gorkého devizu: "Je třeba vážit si člověka... Člověk, to zní hrdě"?! Což bosáci dramatu Na dně, žijící v noclehárně nejbědnějších, nejsou v určitém slova smyslu i dnes obrazem naší přecivilizované doby, našich bezdomovců?
Je dosti knih ze sovětské minulosti, jejichž frázerství, povrchnost a neuměleckost se stala nechtěnou karikaturou své doby. Ale to nic nemění na tom, že sovětští autoři formovali pozitivně charakter čtenářů v revoluci a za druhé světové války. Knihy, paměť lidstva, nelze zničit, ani je uzavřít do jakékoliv klauzury. Každá velká literatura se vyhraňuje proti světu, který s sebou nese války, zločinnost, kořistnický individualismus a nihilismus a maří výsledky dobra, práce, vědění, lidskosti. Staré dobré knihy, i ty ruské, sovětské, mohou zmizet z edičních plánů nakladatelství, ale v našem hlubokém povědomí jejich protagonisté stále žijí. Stejně tak jako v nás žije celá plejáda našich českých spisovatelů, kteří byli rovněž vykázáni z knihoven, knihkupectví a nakladatelských plánů.
Dobré knihy jsou jako ponorná řeka. Skryjí se pod povrchem a najednou se navzdory nepřízni doby opět objeví. Je jen smutné, že podobné paralely si člověk musí připomínat v České republice v roce 2002!
Autor: Karel Aksamit
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)