Pan Vladimír Just se nedávno na vlně Českého rozhlasu 6 přímo rozplýval nad "výstavou plakátů, užitého umění, bolševického" v Praze u Křižovníků. Ta výstava, zdůraznil, "která jako by ilustrovala knihu Jana Beneše Dějiny VKS/b/ (...), není pouze výtvarná, je, řekl bych, obecně vzdělávací, a tady apeluju na třeba učitele, pedagogy středních škol a různých zařízení kulturních; já myslím, že by to mělo být povinné podobně jako ty Dějiny VKS/b/ Jana Beneše."
   V tom svatém zanícení pro hrubě tendenční expozici si p. Just nevšiml, jak si přímo koleduje o posměch, když se jako tak rád při každé příležitosti dal už zase na krkolomné dokazování, že komunismus byl vlastně stejný jako nacismus, ačkoli by snad mohl vědět, že zatímco nacisté české vysoké školy zavřeli na tři roky a ani po těch třeba letech neotevřeli, v čase nedokončeného budování socialismu se dokonce i on - podobně jako desetitisíce tisíce jiných podobně upřímných nepřátel komunismu - na vysoké škole poměrně úspěšně vzdělal a byl také graduován, ba našel i slušné badatelské místo ve vrcholné vědecké instituci.
   Už takový rozdíl by ho mohl varovat před unáhlenými soudy, jako že třeba socialistický plakát je "naprosto stejný" jako nacionálně socialistický plakát z doby německé okupace, "stylotvorně naprosto příbuzný". Naprosto stejná je totiž hlavně idea pana Justa, že by návštěva takové výstavy měla být povinná.
   Když za Protektorátu byla v Praze uspořádána podobně hrubě tendenční výstava Bolševický ráj, podle Julia Fučíka "strašlivá blamáž goebbelsovské propagandy", byla návštěva skutečně povinná. Pan Just nemá (zatím?) moc vydat příkaz, a tak aspoň apeluje na kantory. Třeba to postačí. Bojí se mnozí o místo, a tak se podobné apely neodváží jen tak oslyšet.
   "Dobrovolně, ze své vůle," napsal tehdy Fučík do ilegálního průvodce po té výstavě, "ovšem na výstavu nejde nikdo, a tak tam nacisté honí návštěvníky přímo ze závodů, z úřadů, z podniků, ze škol."
   A to je velká inspirace. Pan Just, jinak zajisté demokrat až na půdu a krev, má prostě "naprosto stejné nápady" jako protektorátní praxe. Proč ne, vždyť je mu říšský ministr propagandy, ostatně ctitel české filmové hvězdy (který se styků s ní vzdal jen na nelidský rozkaz Vůdcův), už v pohledu na bolševiky nepochybně bližší než nějaký Fučík, který se tomu pohledu posmíval a ne bez důvodu byl popraven.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]