Pod tímhle názvem vyšla v českém překladu Jiřího Patery z esperanta kniha Zamenhofova vnuka o jeho dědovi. Původně byla tato knížka vydána ve Varšavě polsky.
   Zatímco ve Varšavě je pojmenování ulice podle zakladatele esperanta samozřejmostí, u nás s podobnou žádostí pro Prahu čeští esperantisté neuspěli. Naposledy to bylo v roce 1996 při světovém esperantském kongresu, který se konal ve Sjezdovém paláci na Vyšehradě. Jenže pražští radní tomu nepřáli. Třeba neměli ani ponětí, že existuje už více než sto let takový jazyk, který spojuje lidi z celého světa. Do Prahy jich přijelo na tři tisíce. Ani pozdější obměna žádosti, aby místo ulice Zamenhofovy byla v Praze jedna ulice pojmenována po esperantu, neuspěla. Pražští radní jsou neoblomní. Jazyk sbližující všechny národy jim nic neříká. Podle hesla, že z toho žádný zisk nekouká.
   Pražští esperantisté však myšlenku na připomenutí esperanta v Praze neopustili. Je známou skutečností, že za první republiky žila v Praze židovská rodina Ginzů. Jejich mimořádně nadaný syn Petr již v mladičkém věku napsal fantastickou sci-fi, kde se objevují dinosauři, což však byla symbolicky nacistická hrozba. Ve čtrnácti letech byl tento talentovaný mladík odvlečen do Terezína, kde si psal nejen deník, ale pěstoval intenzivně i esperanto. Kromě obsáhlého deníku se zachoval i jeho ručně psaný esperantský slovník. Byl i dobrým kreslířem a v Terezíně vytvořil obraz jakési fiktivní krajiny na Měsíci s romantickými vysokými horami, za nimiž je na obloze vidět naše zeměkoule.
   Po přetransportování do Osvětimi nevydržel Petr žít dál v nelidských koncentráčnických podmínkách a umírá v pouhých šestnácti letech. Jeho otci a sestře, kteří jako zázrakem holocaust přežili, se podařilo získat Petrův deník, jeho esperantský ručně psaný slovník, i ten mimořádně zajímavý obraz s měsíčním námětem.
   Hned po válce se Ginzovi přestěhovali do Izraele. A tady se seznámili s pozdějším izraelským kosmonautem, který vystartoval jako jeden ze sedmičlenné posádky začátkem roku 2002 na palubě raketoplánu Columbia na týdenní cestu do kosmu. A měl s sebou i Petrův měsíční obraz. Bohužel, 1. února 2002 raketoplán při návratu na Zemi ztroskotal a všech sedm kosmonautů zahynulo. A Petr Ginz se tak stal nepřímo slavný. Jeho esperantská minulost byla nyní znovu připomínána i mezi esperantisty celého světa. Souběžně byla vydána kniha jeho starší sestry Chavy Presburgerové Deník mého bratra.
   Jiří Patera, sám skvělý esperantista, který vedl dlouhou dobu pražský esperantský klub, zařídil, aby se podala žádost na pojmenování pražské ulice jménem Petra Ginze, který se stal známým prostřednictvím tragédie raketoplánu Columbia. A světe, div se! Žádosti bylo vyhověno. Praha 10 má ulici Petra Ginze.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]