(Glosa ke svobodě obsahu a formy v literárním díle)

   Plně souhlasím s neomezenou svobodou literárního tvůrce v obsahové náplni literárního díla, s neomezeným ztvárněním literárního námětu a jakéhokoliv myšlenkového zaměření takového díla. V podstatě nejde o nic jiného než o souhrn myšlenek obsažených a vyjádřených textem a o jejich sdělení určitou literární formou. Ale pokud jde o formu, zde je již anarchické pojetí svobody diskutabilní. Vnější vzhled, podoba, tvar, způsob zpracování a podání díla, celkový způsob uměleckého projevu, to vše se dá vtěsnat i do určitých historických forem a směrů. Takovými mohou být kubismus, surrealismus, sartrovský existencionalismus, stejně jako socialistický realismus. Nedodržíme-li zásady zaběhnutých forem, vystavujeme se oprávněné kritice literární kritiky, nebo i obvinění z epigonství. Snažíme-li se sveřepě o návrat k některé historické etapě, může nám být spíláno anachronismem, či dokonce archaismem.
   Tolik podceňovaný a vysmívaný socialistický realismus však nebyl ničím jiným než historicky a konkrétně zobrazenou skutečností určité epochy. Dnes víme, že ve svém vztahu k specifickým lidským vlastnostem, které nejsou koloritem současné doby, to bylo počínání trochu romantické. Jeho dobový obsah však mohl být vyjádřen libovolnou literární formou, bez významnějšího omezování.
   Těm, kteří se vysmívají naší nedávné historii, patří můj údiv nad jejich deficitem demokratického myšlení a velkorysé tolerance k dílu předchůdců, neřku-li otců. Stejně tak by se mohli posmívat ostatním historickým formám. Nejspíše to bude tím, že sami sebe označují za demokraty a že se za ně dokonce pokládají. A to i ti, kteří ještě přednedávnem žili socialistickým způsobem života a dokonce vytvářeli díla v duchu socialistického realismu. Má-li být umělec zrcadlem své doby, tak ani nemůže jednat jinak.
   Troufám si tvrdit, samozřejmě s určitou nadsázkou, že i ty, kteří se ve svém díle vyjadřovali k socialismu kriticky (většinou s malou dávkou odvahy a mezi řádky), lze zařadit mezi autory a apologety socialistického realismu, protože i ten se stavěl mnohdy ke kritice veskrze pozitivně a označoval ji za nezbytnou nutnost. Ostatně, komu se zamlouvá být kritizován? Kdo jen trochu chtěl, ten mohl. Kdo však neuměl, ten hledá opožděné výmluvy až dnes.





Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)