Dopis Egona Bondyho, psaný počátkem roku 1993 Danielu Strožovi, v němž kromě jiného reaguje i na jeho sbírku Báz(s)ně:
   
   Vážený a opravdu milý příteli, Váš dárek mne neobyčejně potěšil a ani nevíte, jak mi pomohl. Vaše básně jsou obdivuhodné svým hlubokým étosem a myslím, že i po formální stránce patří výrazně k tomu nejlepšímu, co jste napsal. Dovolím si říci, že touto sbírkou jste trvale vstoupil do vývoje české literatury a jen bych si přál, aby Váš hlas byl také slyšen. To víme oba, že oficiální tisk udělá vše pro to, aby knihu zabil naprostým mlčením. Klíčovou otázkou je dnes u nás distribuce - lidé by četli, ale neseženou slušnou knihu a knihkupci jim ji odmítají i objednat (mj. i k tomu sloužilo Klausovo 300% zvýšení poštovného, v případě poštovní distribuce knih je to asi ještě víc, prostě kniha se prodraží o čtvrtinu až třetinu). Já osobně, ale i celá řada lidí, jimž leží literatura na srdci (např. jeden za všechny, ten opravdu svědomitý knihkupec p. Fišer v Kaprovce) hledáme možnost, jak se poradit a informovat o možnostech nového samizdatu a formách alternativní distribuce. Když už jsem - nemaje to původně v úmyslu - zabrousil až sem, chtěl bych se Vás zeptat, jaké Vy máte za léta existence Obrysu zkušenosti a zda byste nám nemohl poradit. Já příliš nespoléhám na akceschopnost např. Levého bloku ani v tomto ani v jiných ohledech a budu se konec konců tedy mj. stěhovat z Prahy do Bratislavy, kde mi připadá perspektivně situace příznivější.
   Ale ještě zpět k tomu nejpodstatnějšímu: Vaše básně jsou kromě mých a Sýsových jedinou dosud existující básnickou reakcí na slavnou "sametovou revoluci" - a to je víc než příznačné. Z historického odstupu to bude vysloveně posuzováno jako záchrana cti české poezie. Mně osobně Vaše knížka dodala odvahy: už jsem mávl rukou nad možností publikovat svoje verše z let 1991-1993, prostě jsem pro každého nakladatele zřejmě nebezpečný subjekt - kontrola vítězů nad tiskem jde už až do těch hrdel a statků. Opakuji: dodal jste mi odvahy, že starost o vydání básní není ani dnes marná a že básně jsou i nadále silnější nástroj než jakákoli politika. Jestliže byste tedy například byl ochoten umožnit mi publikovat u Vás, bral bych to.
   Ale snad hlavně - nejdůležitější dnes asi pro nás je rada zkušeného a znalého, jak s knihami u nás vůbec přežít. Uvažte to, pěkně prosím.
   Zatím srdečné díky a pozdravy!

   Pohlednice Egona Bondyho z Bratislavy Danielu Strožovi do Mnichova:
   
   VÁŽENÝ A DRAHÝ PŘÍTELI, HONEM PÍŠU ZNOVA: POPTÁVKA PO VŠECH KNIHÁCH Z VAŠEHO PERA STOUPÁ A TAK CHCI POPROSIT O VÍC EXEMPLÁŘŮ. NEMÁM OVŠEM ŽÁDNÉ TUŠENÍ O TOM, JAK JE SEM LEVNĚ DOPRAVIT. STEJNĚ TAK BYCHOM VÁS TU VELMI RÁDI PŘIVÍTALI, KDYBYSTE CHTĚL PŘEČÍST OSOBNĚ SVOJE VERŠE. JESTLI BY VÁM TO VYHOVOVALO, VYKORESPONDOVALI BYCHOM TO SPOLU K NĚJAKÉMU PODZIMNÍMU TERMÍNU. POMALU SE ZDÁ, ŽE SE LIDI ZAČÍNAJÍ PROBÍRAT Z LÉČBY ŠOKEM. MNOHO POZDRAVŮ -

   Dopis Egona Bondyho, odeslaný Danielu Strožovi z Bratislavy, nedlouho po úmrtí Bondyho družky Julie 11. dubna 1994:
   
   Vážený a drahý příteli!
   Musím Vám ze srdce poděkovat za Váš rozhovor v Literárnom týždenníku. Vyšlo to zde v pravý čas a vše co říkáte je pádně stručné a výstižné. Kdybyste sem měl někdy cestu, dejte mi vědět, rád bych Vás alespoň pozdravil.
   Mne postihlo to nejhorší možné: zemřela mi Julie. A já vědomě se rozhodl žít v pekle, ačkoli pro suicidium mám vše po ruce. No comment.
   Od září tu budu na Filosofické fakultě přednášet marxismus. To je v postkomunistických zemích výjimečná věc, která, myslím, ukazuje podmínky života na Slovensku v jiném světle, než v jakém je často na Západě ukazují. Doufám, že i jinak tu dělám dost užitečné práce - alespoň jak je to už hodnoceno.
   Jsem však člověkem apolitickým, což se snad zdá být paradoxní vzhledem k tomu, co jsem vždy psal, dělal a dělám. Neumím se na politické scéně pohybovat, neměl jsem o to nikdy zájem a necítím se tím přitahován. Jiná věc byla, že když u nás byla levice v nouzi, už jsem v předvolební kampani "bojoval jak lev" - ale to není moje doména. A zejména vůči politickému dění odehrávajícímu se v podmínkách demokratury jsem velmi laxní.
   Snad se během podzimu trochu psychicky zvednu a konečně se podívám na svoji básnickou produkci z let 91-92.
   A budu Vám vždy vděčný za každý dopis.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]