RADOMIL PŘIKRYL
Privatizační
Měli jsme majetek
nad nímž se tajil dech,
dali ho do dražby
za pouhý pytel blech.
Měli jsme majetek,
teď máme pytel blech
a blechy národní
provází lidský vzdech,
nechceme tady pytel blech.
Kdopak ty blechy uhlídá?
Blechy jsou skokani,
těžko se hlídají,
kdopak je dokrmí?
Majetek národní
spravuje kapitál,
o bleše národní
napíšem recitál,
čert vezmi pytel blech!
Až národ nabude
zase dech,
zničí ten proklatý
pytel blech!





JOSEF TILL
Dokázali, že to dokážou
Nablýskaná auta vozí své pány do zón
zhoubných tsunami peněz.
Bortí se křehké zdi charakterů.
A média, ti pokleslí váleční verbíři,
hartusí řečmi o pomyslných vítězstvích.
Ruiny snů ozařuje mamonem zmodralé Slunce.
Tvorové, jejichž mořem je vzduch,
konečně musejí za své lety platit
alespoň pestrým peřím.
A zachce-li se jim i zpívat,
pak jedině na úvěr.

Gott mit uns
(po návštěvě Osvětimi)
Obloukem hromad umučených těl
se jako bumerang
vracejí dějiny knuty
ke zpupně rozkročeným nohám.

V pukajících meruňkách
dozrával čas pum.
I červům bylo úzko
v nevyvápněných hrobech
a ptáci nechápali,
jaké to zlatavé lidské sny
poletují ve čpícím povětří.

S drápem zaťatým k nebi
ležela břichem vzhůru
havraní tma.
Zprvu se zdálo,
jako by někdo žebral o vodu.
Jakoukoliv!
Pak ale vstal
a v šílenství mrtvých lásek
líbal s úctou a hrůzou
(jako Krista na Veliký pátek)
nohy k smrti vychrtlých obětí.

Poté se zlomil a dozněl
úpěnlivým voláním k nebesům.
Ale Všemohoucí
- už neukřižován -
vydýchal s ostatními
všechen Cyklon B....

Když samet pelichá
Nitkou po nitce samet už pelichá.
Ano ten, co léta pilně na Západě tkali
Poté, co za cinkotu klíčů naivy obelhali,
uhnízdili se ve fotelech prošpikovaných penězi.
A místo pravdy a lásky červotoč moci vítězí.
Jenomže nitku po nitce odchází samet do ticha.

Na sklonku léta
Když létu dojde dech
až sípá ze strnišť,
dá hlavu do dlaní
a lesy nechá lysat.
Kráknou si havrani,
krvácí plná mísa
šípků a ostružin,
vzduch voní po růžích,
ovlhlý popel po jehněčím.

Čas tiše přitesává
trámoví chladných rán
a říjen bez zábran
vleče se do záhuby i s ulitou šnečí.
Šípy hus míří do srdcí
v dálkách na krajích světa,
dozrál jim správný azimut
zrovna na sklonku léta.

Nejedna zvířecí rodinka
začíná tučnět na zimu....

Po Kristu
Ještě se z vůle Boží a hlasů proroků
ani nenarodil, a už se ví,
že spasí nás, hříšné, na kříži,
aby krvavý čas navěky odkapával
z probodeného boku dějiny po Něm.

Proč by měl vlastně Otec obětovat Syna -
kvůli smetíčku v kosmu, kvůli nějakému Lidstvu,
jemuž je zatěžko respektovat i Desatero?
Ze zvrhlé lásky Vesmířana k pokolení Nehodných,
kteří pohrdli bezpohlavním rájem?
Kvůli příchylnosti k Neobřezaným,
nebo jen tak, aby se naplnila slova proroků
o Jediných a Vyvolených?
Nebo aby se naplnilo aspoň Písmo?

Ještě před magií Spasitele,
vzešla nad Betlémem Hvězda Hvězd,
aby pak potomstvo v potu tváře,
staletími deptané soukolím Svaté stolice,
mělo pevný bod,
od nějž smí odpočítávat svůj vlastní skon.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]