Rudý drak (www.rudydrak.cz) jsou internetové stránky vytvořené s primárním cílem nabídnout čtenářům alternativu k mainstreamovým médiím. Rudý drak se zaměřuje na podávání zpráv, informací, komentářů, multimediálních výstupů atd. z oblasti kultury, politiky a jiných sfér společenského života se zřetelem na město Brno a Jihomoravský kraj v regionálních, celorepublikových i celosvětových souvislostech.
Krize: Strašák, nebo blábol?
Slovo krize je v poslední době měrou nebývalou přežvykováno v médiích napříč svorně všemi, kdo vládnou perem, zvukem či obrazem, napříč všemi názorovými proudy zleva doprava. Je používáno jako mocné zaklínadlo na vysvětlení jakéhokoliv úkazu, který se alespoň hypoteticky nějakým způsobem dotýká ekonomiky.
Nejrůznější analytici rozličných bank, ústavů apod. jsou k smíchu čím dál víc, neboť se doslova předhánějí v blábolení o vyhlídkách ekonomiky v nadcházejících obdobích. Jejich racionální a erudovaná prohlášení prezentovaná veřejnosti mají jepičí život, než se ukáže, že všechno je jinak. Bohužel v okamžiku pravdy si už nikdo na analytikovu pravdu boží hlásanou nedávno již nevzpomene, a tak analytik dále požívá z názvu své funkce všeobecnou vážnost a může se těšit na další živý vstup v Otázkách Václava Moravce.
Podobně jsou na tom politikové. Snad již z elementární podstaty jejich povolání vyplývá, že nemohou nikdy říct "dámy a pánové, zmýlil jsem se" nebo nedej bože "dámy a pánové, nevím". Proto jsme svědky toho, jak se názory vedení tohoto státu na to, co dělat ve chvíli, kdy v Americe bijí na poplach a Evropě se rosí čelo, mění jako aprílové počasí. Jednou slyšíme, že naší země se krize nedotkne, pak zase budeme překvapeni objevem, že s krizí se to má jako s chřipkou - léčená trvá týden, neléčená sedm dní. Člověk žasne. No a pak začnou prosakovat rozličné zvěsti, optimismus politiků mizí a již třímají v rukou prapor s emblémem krize a řičí, že v tak bezútěšně beznadějné době, která během čtrnácti dnů přijde, by byl smrtelný hřích nestátotvornosti vyslovit vládě nedůvěru a poslat ji před lidový soud v podobě předčasných voleb.
Bývalý prezident USA G. Bush na sklonku minulého roku konstatoval, že krizi nejlépe vyřeší trh. Toto prohlášení může se nám na první pohled jevit prapodivně, leckterý by se nad tím i pozastavil, ale shledávám tuto větu z úst Bushe naprosto pravdivou a racionální. Z jeho pohledu ovšem. Vždyť čím jiným by lidé, kteří tuto krizi (i krize minulé a budoucí) přivedli na svět a způsobili, řešili? Všichni ti finančníci a kapitáni průmyslu operující neexistujícími penězi, jejichž jedinou ideologií je trh bez přívlastků (rozuměj vlastní profit) přece nemohou mít jiné řešení. Oni krizi přestojí, přesunou své aktivity chvíli sem, chvíli tam, z tučného konta zadotují sobě kaviár k ranní skleničce šampaňského, a vida - krize přejde a karavana jede dál. Protože důsledky fungování ekonomiky, jak ji ti finančníci a kapitáni řídí, dopadnou na někoho jiného. Na lidi práce, na rozvojové země, na státní rozpočty.
Vždyť co zásadnějšího se k řešení událo, než že např. americká vláda nalila státní peníze (nemalé státní peníze) do krachující banky. Ponechme stranou fakt, že ani v této situaci nebylo finančníkům žinantní si ze státních peněz vyplatit prémie. Ta částka prémií ve srovnání s dotací byla zanedbatelná, spíše šlo o princip. Je zajímavé, kolik křiku vyvolá znárodnění nerostného bohatství ve Venezuele - tedy když se zveřejnoprávní zisky. Naproti tomu, dojde-li ke zveřejnoprávnění ztrát soukromé firmy (banky), je vše v pořádku.
Co tedy čeká naši zemi v nadcházejícím období? Co přijde, co dělat?
Vycházejme z toho, že politici naprosto netuší, co se ve skutečnosti bude dít, jaké dopady krize bude mít, jak moc zle bude. Nejvíce to netuší politici čeští, pak politici všech ostatních států celé zeměkoule. Z našeho pohledu, z pohledu malé země uprostřed Evropy, a abych to upřesnil, té části populace, které bije srdce (nejlépe nalevo), je nejdůležitější, aby padla v České republice pravicová vláda. Zájmem lidí práce, nezaměstnaných, rodin s dětmi, důchodců, tedy úhrnem řečeno občanů z nižších (ale většinových) příjmových skupin je mít vládu od středu doleva, protože jinak hrozí v případě, kdy krize bude mít hlubší dopady, že tito lidé to odskáčou nejvíce a budou rýt držkou v zemi. (Odpusťte mi ten vulgarismus, ale nelze to pregnantněji vyjádřit.) Čím levicovější vláda bude, tím větší šanci tito lidé budou mít, že je bude chránit před dopady krize. Nebo se o to alespoň pokusí.
V okamžiku, kdy píšu tyto řádky, proběhlo hlasování o nedůvěře vládě. Vláda padla. Tak uvidíme, co přinese další vývoj.
autor: mipo
převzato z www.rudydrak.cz
Che Guevara - revoluce / Che: Part One
Steven Soderbergh ve svém 126 minut trvajícím prvním dílu filmu o Che Guevarovi sáhnul k spíše dokumentaristické poloze. Střídá rozhovor s Guevarou se záběry partyzánských bojů na území Kuby. Soderbergh si ke svým 45. narozeninám natočil úchvatný snímek o cestě Ernesta Guevary Kubou. Jen ve zkratce je zachycen vývoj argentinského lékaře - leprologa, jeho přeměna na profesionálního revolucionáře.
Scénárista Peter Buchman dokázal převést Guevarovy vzpomínky na filmové plátno se ctí. Film se nesnaží zbytečně působit na city, pochvalu si zaslouží i kamera a rozhodně citlivé režijní Soderberghovo vedení.
Hercům revoluci věříte, mnohdy vás až příliš okouzlí tak, že se přistihnete při touze stát se partyzánem. Ano, až takhle romanticky dvojice Buchman a Soderbergh popisuje partyzánský boj proti Batistovi.
Snímek nepostrádá napětí, nenudí, byť délka překročí 2 hodiny. Jedná se o zdařilé zpracování důležitého úseku života doktora Guevary. Troufám si tvrdit, že zaujme i ty, kteří neshledávají na komunistické myšlence rovnosti a svobody nic zajímavého.
autor: snorlax
převzato z www.rudydrak.cz
Che - Guerilla / Che: Part Two
K napsání scénáře podle Bolivijských deníků Guevary si tentokrát Buchman přizval Benjamina A. van der Veena. Druhá část životopisného filmu se možná i díky této spolupráci posunula z oblasti spíše dokumentaristické k formě běžného filmového zpracování. Druhý díl, který vypráví o boji Che Guevary za novou Bolívii, je oproti první části ještě o 5 minut delší. Zdá se, že by tomuto filmu prospěl spíše opak.
Scénář je nevyvážený. Prvních deset minut máte problém se vůbec orientovat v ději, který nikterak nenavazuje na "Che Guevara - Revoluce". Chvílemi si s divákem zahrává přílišnou zkratkou, mnohdy výrazně nudí. V mnohém se jedná o nepovedenou kopii první části. Za zmínku stojí pouze výkon Portorikánce Benicio Del Tora v hlavní roli.
Celkově pro mne byla druhá část filmu o Ernestovi Che Guevarovi zklamáním. A nejen proto, že tvůrci, zřejmě aby neunudili diváka k smrti, nechávají Guevaru na závěr snímku zemřít. Zlí jazykové by mohli prohlásit, že to může být divákovi jen ku prospěchu, neboť trilogii by s takovým tempem klesání úrovně už nemusel přežít.
autor: snorlax
převzato z www.rudydrak.cz
Svědomí Denisy Klánové
Česká televize uvedla drama podle námětu Josefa Klímy s názvem Svědomí Denisy Klánové. Marně přemýšlím, jestli současná společnost disponuje nějakým nešvarem, který by nebyl v tomto filmu do detailu předveden. Člověku běhá mráz po zádech ještě minimálně hodinu po závěrečných titulcích.
Uf, to bylo! Když se všechno hnusné, co nás dnes obklopuje, zkumuluje do necelých dvou hodin filmového materiálu, je to úchvatná podívaná. Člověk si jen říká, v jaké zemi že to žije.
Politici zkorumpovaní od tunelářů, všudypřítomné mafiánské způsoby, zločin číhající za každým rohem. Hlavní postava - ambiciózní mladá politička - svůj boj o pravdu stejně na konec vzdá. A tak se jen sama sebe ptám: Jak to dopadne s naší společností, když se všichni slušní lidé podrobí těm neslušným?
Zřejmě stejně, jako v dramatu Svědomí Denisy Klánové, které podobně, jako náš život, taky tak trochu postrádalo kladných postav.
autor: snorlax
převzato z www.rudydrak.cz
Autor: MIPO, SNORLAX
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)