Spisovatel Ivan Olbracht už není čestným občanem Semil

   Moje hanácká maminka častovala ty, kdo si občas neviděli do pusy a tlachali nesmysly, označením hňup, hňupi (podle místostarosty Hluku Fanyna Rybnikáře jde o pojmenování pro vykastrované kozly). Nedělala rozdílu mezi svými blízkými i nejbližšími, ale ani mezi vysoce postavenými, přestože vůči některým necítila zášť. Ale hňupem pro ni byl v době její německé kalvárie za nacistické okupace zcela určitě Emanuel Moravec, když vzýval věčnost věčné ochrany Velkoněmecké Říše nad českým národem. "Nevidí si do huby, hňup!" poznamenala moje maminka.
   Snad ale jedním z největších hňupů by pro ni byl novopečený senátor Jaromír Štětina, který zcela ušpiněný minulými cestami do SSSR vyjel do boje proti komunismu s heslem "Proti rudé hvězdě a modré strace!" A nakonec namířil své kopí jenom proti té hvězdě, kladivu a srpu, modrý pták mu však zůstal v kleci.
   Velkým hňupem by byl pro mou maminku a teď už i pro mne semilský radní Jaroslav Vávra (Strana pro otevřenou společnost), který v březnu 2006 rozehrál akci o zrušení čestného občanství slavnému semilskému rodákovi, spisovateli Ivanu Olbrachtovi. Nakonec dosáhl svého. Semily se při té příležitosti zbavily i těch svých čestných občanů, kteří město jenom kdysi navštívili.
   Inu, hňupů je u nás pořád víc, zdá se, že víc než těch jiných.
   Chtěl bych i za svou maminku, která žila skromným životem české vlastenky, odvážné bojovnice proti nacismu a za sociální spravedlnost, zvolat: "Věčná Tobě sláva a nehynoucí památka, velký autore Nikoly Šuhaje loupežníka, Goleta v údolí, Zamřížovaného zrcadla, Bratra Žaka, Podivného přátelství herce Jesenia, Čtení z Biblí kralické či Biblických příběhů, Hor a staletí, Obrazů ze soudobého Ruska, Anny proletářky - Ivane Olbrachte (vlastním jménem Kamile Zemane)! Sláva i dvěma českým nakladatelstvím, které dále vydávají i po roce 2000 dílo Ivana Olbrachta".
   Naposledy se tak stalo zásluhou nespoutaného "nakladatelství Maťa" v roce 2005, které vydalo Olbrachtova Nikolu Šuhaje loupežníka s překrásnými ilustracemi srbského malíře, absolventa bělehradské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, stážisty u prof. Jiřího Šalamouna - Andreje Kostiče (narozeného 21. srpna 1968 v Praze)! Jak známo, už dobová kritika ocenila tento román víc než Čapkova Hordubala, který vyšel ve stejné době a odehrává se ve stejném prostředí.
   Kupředu, kupředu, Toníku a Anno!
   Tentokrát kupředu - proti velkým hňupům, kteří stále žijí mezi námi a kterým se daří, zvláště teď, jako houbám po dešti!
   Ve 30. letech minulého století byl Olbracht již jednou vyloučen nejen jako spisovatel, ale i jako občan. Jeho knihy, stejně jako Haškova Švejka, nesměly číst středoškoláci ani vojáci.




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)