Nejnovější knížka Daniela Strože, nazvaná ZDÁ SE NÁM O SOBĚ (vydaná nakl. BMSS-START, Praha), možná leckterého čtenáře překvapí, ještě než ji otevře, reprodukcemi fotografií Františka Dostála na tuhých deskách tohoto nevelkého knižního čtverce: vzadu nahé ňadro vykukující v mezeře nepatrně pootevřených dveří, vpředu akt ležící na skále; nevidíme do tváře, ba ani hlavu, pootočenou zřejmě tak, aby dívka viděla na moře a skalnaté pobřeží. Výtvarná podoba knihy málokdy napovídá tak přesně text, třeba verš Nechoď dál, prosím tě, zůstaň stát: neruš kouzlo a intimitu prázdninové siesty.
   Ano, publicista břitkého pera, znepokojený a arogantní moc také velmi znepokojující občan Strož, především občan obvykle i ve svých verších, moc rozčilující tím víc, že mu nelze vyčítat nic z minulosti, nežije jenom svou prací novinářskou a nyní i politickou (je poslancem evropského parlamentu), ale taky milostnými sny i zklamáními, láskami, stvořeníčky křehkými, ale i proradnými, a píše zřejmě též lyriku intimní a o dovolené má čas pozorovat i Srpeček Měsíce, který vchází do světnice a tasí nože, a psát lakonické verše o noci, temné dračici, která olízla vinice a teď se modlí.
   Už ta metafora večerní prázdninové pohody s lahví a zbožně milostným odevzdáním prokazuje básníka. Ale nebyl by to Strož, kdyby ve svém lyrickém intermezzu ztratil hlavu a pozbyl své věcnosti: Nejen já snívám o tvé kráse / O tom, kde ukládáš se na noc / anebo kde vysvlékáš se zase, / koho sis vzala na výpomoc. Strož hned v první strofě knížky si stěžuje, že to, co musí (zřejmě nejen své dívce) povědět, / ztěžka se vkládá do rýmů. Obtíž je jinde než v řemesle básnickém, to ovládá až s lehkou nonšalancí (Prozatím v řádcích střapatých / ukrývám všechna poselství), tu a tam dávaje přednost souzvukům provokativně nerýmovým (po obloze:zívá blaze; škádlí:modlí; pověz:peněz), jindy zas (i v tom blízký poetice lidové písně) gramatickým rýmům.
   Obtíž nesnadného vkládání do rýmů tkví v životní fázi člověka, jehož zima se kvapem blíží a jemuž stále prudce buší srdce v hrudi. Jak si s tím poradit? Jak jinak než vtipem, humorem, sebeironií. S milenkou jako jsi ty / je líp nic nezačínat, praví milence na klíček.
   To se ví, že to nemůže a ve skutečnosti ani nechce dodržet a že si začíná vždy znovu. To už je život, věčný zdroj poezie.

   Tuto knihu si můžete koupit nebo objednat ve Futuře za 140 Kč



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)