Když se mi loni koncem roku při komentování Nezvalovy básnické sbírky Pět prstů (1933) připomněla studie málo slibného názvu, zato však objevně analyzující Nezvalovu Historii šesti prázdných domů (K problémům abstraktního obrazu, Sborník VŠP, Olomouc 1957) jako přímo programovou básnickou skladbu onoho proudu v české poezii třicátých let, za jehož typický projev se pak považovala Halasova sbírka Dokořán, řekl jsem si, že na zmíněnou studii při nejbližší příležitosti upozorním. Než jsem věc promyslel, je už příležitost tady a je smutná. Autor té studie, historik umění Rudolf Chadraba (12. 5. 1922 - 27. 2. 2011), ve světě známý mnohem víc než u nás, v poslední únorovou neděli zemřel. Původně odborný asistent profesora Bohumila Markalouse-Johna, po jeho smrti pověřený vedením Estetického ústavu Palackého univerzity, vystudoval dějiny umění, pak i germanistiku; od roku 1961 působil v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze, a aniž kdy pozbyl své nemístné skromnosti a přesídlil z Olomouce, kde byl pak v devadesátých letech jmenován profesorem, získal si už v letech šedesátých evropské renomé výkladem Dürerovy Apokalypsy jako díla exponujícího se na straně utlačovaných ve společenském zápase v předvečer Německé selské války a přímo portrétujícího osobnosti toho zápasu. Podobně přesvědčivě pak „přečetl“ (stále inspirován objevy anglisty Ladislava Cejpa a jeho výkladem středověké alegorie) jinotajné obrazové poselství na staroměstské věži Karlova mostu. Ale stejně jako profesor Markalous-John podílel se činně i na kulturním životě své Olomouce, opakovaně se vracel například k osobnosti a dílu malíře Bohumíra Dvorského. Když roku 1958 zemřel Nezval a ukázalo se, že se nepodaří vydat ani první svazek edice Trojhvězdí (měl jím být Wolkerův Svatý Kopeček s Nezvalovou studií o této skladbě a s barevnými reprodukcemi obrazů Dvorského, inspirovanými Svatým Kopečkem), podařilo se díky monografické studii Chadrabově vydat aspoň album Dvorského obrazů. Ve stejném roce 1957, kdy kunsthistorik Chadraba iniciativně zabrousil do dějin moderní české poezie, uveřejnil (v jiném Sborníku VŠP) i první verzi své interpretace Dürerovy Apokalypsy, zdůrazňující její odkazy až k našemu husitství. Olomouc, kde žije jeho žena, pozoruhodná grafička Zora Pořická, už si uvědomuje, že po Dobrovském, Durychovi, Václavkovi, Cejpovi, Králíkovi a Bablerovi má další osobnost, jíž se jistě může vždy jen pyšnit.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)