"Umění je jednou z cest jak poznat zemi, seznámit se s národem, poznat jeho velikost, historii, duši. Poznání přispívá k lidskému sbližování a vzájemnému pochopení. K Rusku mám vřelý vztah nejen proto, že můj manžel byl Rus, že v Rusku mám příbuzné, přátele, ale na základě vlastních znalostí. Pokládám za potřebné, opodstatněné, abychom se k tomuto poznání snažili přivést také mládež. Aby si místo mnohdy nedoceňujícího pohledu uvědomovala sílu, důležitost a nezastupitelnost ruského národa, Ruské federace v dnešním i budoucím světě," řekla pro Obrys-Kmen a Unii českých spisovatelů místopředsedkyně Národní rady Slovenské republiky a 1. místopředsedkyně Slovenské národní strany Anna Belousovová při návštěvě Ruského vědeckého a kulturního centra v Bratislavě v souvislosti s otevřením výstavy produkce ruského uměleckého průmyslu.
V Bratislavě se nedávno uskutečnila v pořadí třetí prodejní výstava Asociace uměleckých řemesel Ruska ve vyučovacích zařízeních při Ruském zahraničním centru (Rozzarubežcentre) zřízeném Ministerstvem zahraničí RF.
Asociaci v roce 1992 založila kandidátka věd, docentka Emma Piljuginová, jejíž odbornou činnost vysoce hodnotí jak v Ruské federaci, tak v zahraničí, se záměrem udržovat a rozvíjet nejznámější umělecká řemesla, perly ruské lidové tvořivosti, které si zachovaly čistotu uměleckých tradic.
Na 59. výstavě v sérii zahraničních výstav realizovaných Asociací v ruských zahraničních centrech vědy a kultury v Evropě, Asii, Africe i Americe Emma Piljuginová za přítomnosti velvyslance RF v SR Alexandra Ivanoviče Udalcova a Anny Belousovové představila kolekci diplomových a konkurzních prací žáků a učitelů Fedoskinského, Mstjorského, Palechského, Cholujského, Toržokského, Bogorodského, Lomonosovského, Vologodského, Gželského a Sergijevo-Posadského uměleckého učiliště. Díky tomuto projektu se návštěvníci mimo jiné dozvěděli, že například toržokská výšivka zlatem byla v Rusku praktikovaná již v devátém století, že umělecký email znali v jedenáctém století, ikonografii ve dvanáctém století, že v sedmnáctém a osmnáctém století došlo k nebývalému rozvoji unikátního uměleckého řezbářství do i ze dřeva a kosti, vzestup zaznamenala gželská keramika.
Z lakového malířství miniatur výstava přiblížila dva směry ze čtyř ruských škol: fedoskinskou realistickou manýru malování olejovými barvami a ikonografickou symbolickou malbu temperovými barvami v Mstroji, Paleche a Choluji. Do jaké míry v tomto případě záleží na malířově umění, dovednosti, sebenepatrnějším doteku štětce, preciznosti, v neposlední řadě nekonečné trpělivosti v každé chvíli této tvorby, předváděl Michail Pečkin, výtvarník miniaturista, člen Asociace uměleckých řemesel Ruska, ředitel Cholujského uměleckého učiliště, autor několika publikací a filmů o cholujském malířství miniatur. Nejen na této, ale také na ostatních výstavách se zaměřením na umělecká řemesla v mnoha městech Rakouska, Polska, Německa, Belgie, Lucemburska, Řecka, Kypru a Libanonu virtuózně demonstruje do dnešních dnů zachovanou unikátní techniku byzantské a staroruské ikonografie. Obdivovatelé a sběratelé si mohli vybrat z množství vystavovaných předmětů zpracovaných tímto způsobem.
Mezi artefakty, které vzbudily emoce patřily téměř snově lehoučké, jako z pavučinky pastelových barev s mimořádnou uměleckou invencí ručně pletené přehozy, šály, šátky. Upoutala nejen mstjorská plná, ale i jiné druhy výšivek. Stříbrné šperky si filigránským zpracováním podmaňovaly hlavně ženy. Lákal jantar od zlatého po hnědé zabarvení s navždy zakletými, minulosti patřícími drobečky přírody v jednoduchém zpracování či v kombinaci se stříbrem. K obdivu i ke koupi svou uměleckou i užitkovou hodnotou vybízely originální výrobky ze dřeva, kosti, kůže. Pozornosti neušla široká škála zajímavé gželské keramiky. Největší úspěch však slavil jednoznačně nejznámější a nejoblíbenější ruský suvenýr - matrjoška, v tomto případě matrjoška Sergievsko-Posadská, přestože právě ona má nejmladší tradici - teprve něco přes sto let.
Výstava, ze které prostředky získané prodejem vystavovaných originálních předmětů jdou přímo do škol a školících středisek na podporu vyučovacího procesu a pro zachování lidových uměleckých tradic, byla nejen pastvou pro oči, konkrétní ukázkou nadání, intelektu, umu, mistrovství rukou nespočetných generací, ale rozšířila naše poznání, v čem kdysi i dnes viděl a vidí ruský člověk krásu. Co jej těšilo, působilo na city, povznášelo duši, vnášelo světlo do všednosti dní.
Také tento projekt dokazuje, že nejen chlebem živ je člověk, byť by žil v kterémkoliv čase na jakémkoliv místě. Kultura všeobecně a krása zvláště mají své poslání. Kontaktem s nimi prohlubujeme naše poznání. Poznáním hledejme cesty k sobě.
Autor: IVANKA DŽIUBOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)