FRANTIŠEK UHER
U cesty
u cesty
dvorec s vyvrácenými vraty
dům nikdo neobývá
slepá okna u dveří zával
zpustlý sad torza stromů
dlouho se díval
kdyz odcházel
někdo tam zpíval
Uz jsme tu byli
už jsme tu někdy byli
nacházíme známý les
známá pole
známou ves
známé město
známou ulici
na plotech
jíní
už jsme tu někdy byli
jenom lidé
jsou nějací
jiní
Poušť
odkud přišli
kde z děr vylezli
ze tak chválí
prázdné stodoly
poušť nás dělí
prázdné stoly
pro sebe oni
my pro všechny
Venku vyjí psi
jak mrtvo kolem vsi
na návsi vyjí psi
nikoli na měsíc
na okoralý krajíc
až na dně v srdcích
neboť je mnoho
nedobrého
je mnoho
nedobrého
a nejen v člověku
Přibližování
v člověku temně
samota loudí
nalomeným křídlem
bezmocně bloudí
blíz k lidem
střemhlavým pádem
Ve tmě
tma chladná a pustá
pozor: zavřete ústa
každá vaše věta
bude navzdy zakleta
v počítači
Nezdolnost
krajina zničená
potupená
srazená na kolena
zalostní zoldáci
mír nikdy nezaručí
páchnou
penězi fetem žlučí
krajina zničená
potupená
nesténá neskučí
jeden kazdý muz v davu
i na kolenou
drží vztyčenou hlavu
JIŘÍ KNOPP
Bez
Žvýkám žvýkačku bez cukru
a piji kávu bez kofeinu,
kouřím cigarety bez nikotinu
a jím potravu bez cholesterolu.
Jezdím na bezolovnatý benzín
a miluji bez.
Vrhám se bezhlavě k tvým nohám
protoze bez lásky jsem jako bezruký.
A tak kráčím životem bez držení,
bez žlučníku,
bez mandlí a slepého střeva,
bez ledviny, bez zubů
a bez peněz.
Dívám se na svět bez růžových brýlí,
ale s utkvělou představou,
že opět přijde čas těch,
kteří nedokáží žít
bez poezie.
Konec světa
Prý bude konec světa,
někdo to prorokoval.
To asi v jeden okamzik
přestanou žít všichni lidé,
vše živé ve vzduchu, na souši i v moři
zkamení.
A o této katastrofě
nikdo nic neřekne a nenapíše.
A to navzdory tomu,
že tak velký průšvih
se snad ani nedá ututlat.
Barrandovská skála
Barrandovská skála se mi vtiskla do očí i srdce,
ale nejsem zkamenělý trilobit.
Kdyz za ní zapadalo slunce,
byla Vltava černá jako duše zbohatlíků.
Jen bílá restaurace
s vlající vlajkou a slunečníky
mávala parníkům
vracejícím se ze Štěchovic.
Ty nádherné hity co hrál R. A. Dvorský
hladily uši i chudých naháčů,
kteří zapíjeli chléb s marmeládou
čajem z kopretin a pampelišek -
prostřeno na dekách z kopřiv.
Tam vysoko nad nimi pily dámy grenadýnu
a páni whisky.
My dole věděli,
že na ně nikdy nedosáhnem...
Potom to najednou šlo,
ale teď jsme na vás, páni, opět krátcí...
Nežil jsem nadarmo
Lze vypočítat poměrně snadno
i když s určitou nepřesností,
nad kterou můžeme mávnout rukou
leccos o našem životě.
Snědl jsem padesát metrákových prasat,
vypil sto padesát sudů piva
a to se nechci kasat
šedesát tisíc housek
a nezbyl ani kousek. A také - a to málokdo dozví se,
osm měsíců proseděl jsem na míse.
Ještě leccos šlo by vypočítat,
co v životě jsem neměl zadarmo,
ale již z uvedeného je zřejmé,
ze nezil jsem nadarmo.
Všechny zvony světa
Dejte mi pevný bod ve Vesmíru!
Ne proto, abych pohnul zeměkoulí,
ale k zachycení prchajícího zivota.
Ještě však dohlédnu na dno své mládenecké duše,
ještě mám perníková srdce na rozdávání,
ještě si pamatuji jak stříbrný vítr zní,
na tajemné vlání v lukách,
jak jsi šla naboso po pěšině,
na naše splynutí,
na všechny zvony světa
i když zní jen slabě z velké dálky,
temně, pouze ve mně...
Chtěl jsem
Chtěl jsem udělat moc věcí,
které prospěly by lidstvu
a třeba i zabít šelmu krvežíznivou.
A zatím uz nedokázu
ani rozplácnout mouchu,
která ti nedopřává klidu,
když pleteš svetr naší vnučce...
Domovina
Na břehu řeky Labe roste bodláčí,
na břehu řeky Labe kráčí stín
den co den vítr víry roztáčí
jak starobylý český mlýn.
Do Němec krev mou řeka odnáší,
já sinám a jako růže sesychám,
bosýma nohama běžím po břehu,
o kazdý bodlák se popíchám.
Nebudu bít se za svůj národ,
já, kdysi chrabrý český lev,
to uz snad ani není moje vlast,
síla mi odešla, zůstal hněv.
Kriste Pane
Kriste Pane, učiň zase jednou zázrak
a nasyť několika rybami a chleby
ústa hladových prosebníků,
bezdomovců a nezaměstnaných
i těch, co nedostali svůj žold
z rukou tvých pochlebníků.
Smrt
Smrt je stále tak blizoučko nás,
že ji cítíme v podžebří.
Provokujeme ji svým dechem
i jízdou na plný plyn.
Dnes přišli na řadu jiní,
ale zítra se budeme znovu rozpočítávat
na zivé a mrtvé.
Měl bych se asi pomodlit,
co kdyz ON opravdu JE
a má duše se HO zeptá u nebeské brány:
Kam patřím?
A ON mi odpoví:
Jdi do pekel ke svým bratřím.
Ze samizdatové sbírky JAK RYCHLE PLYNE ČAS
CHÝ
OSUDY MINCÍ
Dvacetník
Velkopansky si zvoní,
i dolar závistí bledne.
Váhu má az sloní -
málokdo ho dnes
ze země zvedne.
Padesátník
Mediální minulost -
vázen všemi z rodiny,
v kavárnách denní host -
byly za něj noviny.
Koruna
Kdysi sličná dáma,
dnes vdova před smrtí.
Prognóza je prý známá,
euro ji i s bytem pohltí.
Kovová padesátikoruna
»Praha matka měst« -
latinsky mince burácí.
Kovový kýč jako pěst
vymysleli asi Prazáci.
JAROSLAV VOJTĚCH
Triptych o špinavých rukou
Když ruka ruku...
Když ruka ruku delší dobu myje,
tím míň to myjce ukonejší:
čím více totiž ruka ruku myje -
tím víc jsou obě špinavější.
Mytí rukou před lidem
Kdyz jako Pilát
umýváš si ruce,
nemyj si je při tom příliš prudce,
sice si reputaci poskvrníš.
Z ní skvrny pouštějí pak mnohem tíž.
Čist jsem...
Když nad umytím sladce vzdychneš
a špíny máš uz plný dzber,
pozor, ať o něj neklopýtneš -
sic znovu pokecáš si charakter.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)