Stromy se ještě nerozhodly, kdy budou kvést, zatímco já se už snažím povědět vám o Velikonocích něco zeleného jako ratolístky a barevného jako malovaná vajíčka. Vím, neřeknu nic nového. Jsou to nejstarší svátky lidstva. Slavily se už v dobách biblických jako příchod nového života, po několik dní se lidé oddávali rituálům, a to vše pak vrcholilo o Velké noci, kterou byla první neděle po jarním úplňku. Ve škole jsem jakž takž pochopil, proč jsou velikonoční svátky pohyblivé, proč na své pohybování mají druhou polovinu března a větší část dubna, ale dodnes mi není zcela jasné, že může být pohyblivé i takové datum jako Ježíšovo ukřižování. Křesťané si Velikonoce přivlastnili i s onou pohyblivostí, dali jim své tradice, a máme pašijový týden, v něm Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu, Boží hod velikonoční, maminky vesele pečou mazance a beránky, někde maso jehněčí či kůzlečí s velikonoční nádivkou, malují se vajíčka, zvony jsou pryč, odletěly do Říma a řehtají řehtačky, pomlázky jsou již připraveny k vymrskání všeho ženského pokolení, aby tak na ně z vrbových proutků přenesly živou sílu a pomladily je. Proto pomlázky. Taky se jim říká hodovačky, žíly, pamihody, mrskačky, dynovačky. A já si vzpomínám, jak jsme s kamarádem Mirkem chodili od baráku k baráku s pomlázkami v ruce a u každých dveří odříkávali Hody, hody do pro vody, dejte vajíčko malovaný, a nerozuměli jsme, co to jsou do provody a proč v závěru koledy slepička na vrbovém proutku kokrhá, tak jako o léta později jsme nerozuměli jiným a podstatnějším věcem, které jsme odříkávali stejně jako tu velikonoční koledu. Koledování jsem dávno přenechal těm mnohem, mnohem mladším. Pro své potěšení jsem si však uchoval Halasovu dětskou velikonoční básničku, v níž se na kohouta zlobí slepice, že jim snáší samé kraslice. Jsou to krásně nesmyslné verše. Jejich půvab spočívá v tom, že každé dítě pochopí onu nesmyslnost, a proto se jí směje. Pramení z radosti a vysoko ční nad všemi nesmysly světa dospělých, jež někoho zbavují rozumu, někoho úsměvu. I tak si alespoň zachovejme přízeň ke krásným nesmyslům, je nám jich třeba jako kopy čerstvých vajec. Obojí vám ze srdce přeji zvláště dnes.
Autor: Michal Černík
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)