Dopustit, aby české osobní automobily byly technicky ochuzeny proto, aby se lépe prodávaly ty horší, německé, je dílem starých struktur, nebo struktur nových?
Když se v polovině roku 1989 objevila fotografie Václava Havla v inzertní rubrice Rudého práva, začala nejen Charta 77 stříhat socialismu metr. Jeden z hlavních vládnoucích představitelů tehdy prohlásil: »Lidé přece nebudou předělávat garáže na kozí chlívky!«
Rozmach pravice je velkolepý. Z historie víme, že nikdy neskončil u kozích chlívků. A poté, bude fotografie stačit?
V jednom současném německém dokumentárním filmu je Karel IV., český a římský král, císař Svaté říše římské, syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, opírající svou moc o bohatství státního útvaru zemí Koruny české, zakladatel pražské univerzity v roce 1348, představován jako nejvýznamnější Němec...
Dostal jsem k narozeninám boty. Lehoučké, uvnitř i vně hebké, mydlinkovou vodou omyvatelné... Nohy v Rajské zahradě ponořeny; nejkrásnější boty mých posledních dvaceti let. Boty značky XY firmy ZŽcz.
Ani Číňané nám ty boty ještě neukradli!
Demokracie, vláda lidu podepřená »všemocnou rukou trhu« konce 20. století a tajemným bankovnictvím počátku 21. století, je blábol, přehlížející celosvětovou bankovní loupež a nejtragičtější úpadek vládnutí v novodobých dějinách.
Nemyslíme si, že »nejvyspělejší«, rozuměj nejbohatší příznivci pravicové politiky jenom krmí lvy ve svých sídlech a vzdušné dravce v soukromých voliérách. Oni vládnou! V klecích parlamenty, senáty, správní rady, bankovní ústavy; publicisté, moderátoři... Jsou to jejich finanční poradci, organizační ředitelé, chráněnci. Stát je nástrojem jejich moci a nedotknutelnosti.
Státy vymykající se z amerického vlivu jsou státy nedemokratické. Určení nositelé Nobelovy ceny z těchto zemí prošlapávají cestičku k »americkému snu«. My už sníme. Čína se chystá.
Neoliberalismus. My přece, vážení klienti, lékařům nebráníme, aby odcházeli za prací do zahraničí. Jejich stesky, ale i vaše stesky, nás nezajímají. Jsme mluvčími ekonomických elit národa. Ty se umí, vážení klienti, o sebe postarat samy. Takové jste si nás vybojovali.
Ale o jedno vás prosíme. Pomozte nám. Pomozte nám vládnout. Rvěte se mezi sebou!
Vstupujeme do celoplanetárního klubu vzdělanců! S padesáti vysokými školami vedeme silnou čtyřku. Následuje Turecko, Chile a Mexiko.
Na chodbách jednotřídek bývaly vystaveny reprodukce výtvarných děl. Stálé expozice českého malířství. Čapkův obraz Válka, obraz matky chránící svoje dítě před útočícím letadlem, probouzel levicové cítění...
Vídal jsem jej při bombardování Iráku, Jugoslávie, Afghánistánu, Pákistánu; vídám jej při oslavách »úspěchů« válečných bezpilotních letadel.
Co je probuzeno v duších děvčátek kouřících marihuanu za školní zdí před mým domem?
Co je to za studentské demonstrace, a násilí policie na nich, po nichž nepadne vláda a nevznikne památník studentům?
Londýn, prosinec 2010.
Advent. První neděle. Úsporné pouliční osvětlení maskuje svítání. Sníh jím žlutohnědě jiskří. Z domu vychází muž. Bosý, zcela nahý, obuv a oděv v náručí. Z kapoty a oken automobilu shrne sníh. Obléká se, obouvá a odjíždí, naplniv, zdá se, jeho počet - naděje, očekávání, pokání.
Autor: JAROSLAV POSPÍŠIL
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |