"Největší z nejmenších českých kritiků", JAZYKOVĚ CITLIVÝ natolik, že zákaz někdy ohleduplně nazývá odebráním licence, leč přesto SHOVÍVAVĚ SHLÍŽEJÍCÍ na ubožáky V + W, arbiter elegantiarum OČI PŘIMHUŘUJÍCÍ tak usilovně, že už vůbec nic nevidí, aneb dílo V+W jako PITOMOST a UBOHÁ SLÁTANINA, čili kdo PŘESTŘELIL a kdo by se po takovém kritickém výkonu měl nejspíš zastřelit

   Buďme shovívaví. Posuzujme všechny ty dokumenty (tři jsou publikovány poprvé) shovívavě, nepouštějme ze zřetele dobu vzniku a nečekejme nemožné. Vždyť od Severu proti Jihu nás dělí už sedmdesát let.
   (A od Hamleta uz celá čtyři století; ostatně i k němu jsme shovívaví. Všemi těmi dokumenty pisatel nazývá čtyři hry V+W a dvě Jana Wericha)
   Přimhuřme oko nad neobvyklou jazykovou necitlivostí proslulé dvojice ve verších "Ten kdo nemá rád / toho nemám ráda".
   (Ona asi není zádná hovorová čeština a její syntax, recenzenta šokující)
   (po naléhavém pokynu z ministerstva, výslovně za ministra bez portfeje, pověřeného tehdy v časech krásné druhé republiky řízením propagandy, tj. tedy za ctihodného dědečka dnešního pana prezidenta)
   A hry Osvobozeného divadla? Ty jsou, jak se mnohokrát přesvědčili nepoučitelní dramaturgové, bez původní ústřední dvojice jen stěží hratelné. V čem je chyba? Vždyť to všechno bylo tak dobré, živé, trefné a vtipné! Nebo je to jen legenda? Přestřelil snad brilantní kritik Arne Novák, když v soukromém dopise Karlu Čapkovi (1934) označil hru V + W Kat a blázen za "pitomost" a "bezprostřední slátaninu"? Ne, příliš nepřestřelil.
   (Jaromír Slomek: Co zůstává ze značky V + W. Lidové noviny 1/2/2001)

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]