Nejenom v poslední době je naše mateřština (pořád je to ještě čeština), promiňte mi ten drsnější výraz, zasviňována cizími výrazy, v drtivé většině anglicismy. V tom vyniká část našich vrcholových politiků, kteří, aby se snad mohli předvést, neustále prokládají svoje proslovy anglickými výrazy, většinou na první pohled násilně a nepřirozeně. Holt voliči musí vědět, jak je politik vzdělaný a světový jazyk je pro něj stejnou přirozeností jako čeština, možná ještě víc. Tak můžeme slyšet ministryni zdravotnictví, jak v Televizních novinách podává informaci o »pandemii« prasečí chřipky a varuje, že ta u nás ještě zdaleka nedosáhla svého píku (peak - anglicky vrchol). Kdyby to řekla česky, tak by tomu asi nikdo nerozuměl. Pravda, v této »světovosti« vyniká zejména předseda ODS. Jednou jsem mluvil s jeho významným spolupracovníkem, kterého jsem na to upozornil, a on mi řekl, že i oni na to M. Topolánka několikrát upozorňovali, že by to mohlo u voličů působit kontraproduktivně, čili vyvolat spíše opačný účinek. Přesto trvá předseda ODS na svém a jeho řeči se i nadále hemží různými brainwashingy (vymývání mozků) apod. V případě politika je to do jisté míry jeho věc. I když i on působí u některých lidí, zvláště mladých, jako vzor.
   Jiná věc jsou média. Zde by především hlasatelé a komentátoři měli ctít rodnou řeč, už i jenom proto, že je to jediný úřední jazyk u nás. Přesto se tak neděje. Ve večerních zprávách v televizi padla informace, že se plzeňská právnická fakulta rozhodla přece jen odebírat neoprávněně či pochybně získané vysokoškolské tituly. Především prý se bude jednat o titul pí ejdž dý. Tento výraz se v reportáži opakoval několikrát.
   Ptal jsem se několika lidí, kteří neznají anglicky, zda vědí, co to znamená. Ani jeden tomu nerozuměl. A dokonce i dva z těch, kteří se angličtinu učili, nevěděli, že se jedná o anglicky vyspelovaný titul doktor filozofie, Ph.D., jehož nositeli se stávají absolventi doktorského vysokoškolského studia (titul v některých rysech odpovídá dřívějšímu CSc.).
   Kapitolou samou pro sebe jsou také ony různé bakery či jewellery jako názvy obchodů, ono už totiž názvy pekařství či klenotnictví by asi nikomu nic neřekly, různé shopy či markety nevyjímaje. Dále cizí názvy hudebních skupin Jú tú místo U-2, Telecom či Spoje byly málo světové, tak musíme mít Ou-tú, a to dokonce i v názvu sportovní arény.
   Nemohu si pomoci, používání anglicismů v češtině i přesto, že máme plně výstižný český ekvivalent, kterému všichni rozumíme, je podle mého názoru nejen neomluvitelná neúcta ke krásnému českému jazyku, naší mateřštině, ale také neméně neomluvitelná neúcta k lidem. Čeština byla zachráněna heroickým bojem našich osvícenců v 19. století. Doufejme, že si tento zápas za nějakou dobu nebudeme muset zopakovat. Že nedojde na slova bývalého prezidenta Havla, který také netrpěl zrovna přehnanou úctou jak k českému jazyku, tak češství, že totiž za pár desítek let stejně »malé jazyky« zaniknou a po světě se bude mluvit tak pěti šesti světovými jazyky. Nebo, jak prohlásil umělec David Černý, je prý škoda, že se díky obrozencům povedla resuscitace češtiny, prý už jsme dávno mohli všichni mluvit německy a nemuseli se pracně učit světové jazyky...
   Je třeba dalšího komentáře?

   IVAN BREINDL, Horažďovice



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)