V literatuře Spojených států amerických, která se konstituovala v devatenáctém století, byl v druhé jeho polovině nejvýznamnější básnickou osobností Walt Whitman. Narodil se 31. května 1819 v řemeslnicko-farmářské rodině, pocházející z anglických a holandských předků, v osadě West Hills na Long Islandu ve státě New York. Atmosféra rodiště na pomezí venkova a velkoměsta budoucího umělce celoživotně inspirovala. Jeho chlapecké toulky širokými pláněmi luk a pastvin a prázdnými písečnými plážemi s pohledem na oceán v něm probudily básnický talent, z něhož později vyrostlo stěžejní dílo Stébla trávy.
   Předtím však Whitman prošel řadou zaměstnání. Postupně byl poslíčkem, sazečem, učitelem, novinářským redaktorem, tesařem a úředníkem. Poznatky získával jako samouk rozmanitou četbou světové beletrie, filozofických, historických a přírodovědných spisů.
   Takto vyzbrojen ve zralém mužném věku si vysázel a vytiskl v r. 1844 tehdy ještě beze jména, ale s vlastním litografickým portrétem, sbírku 12 básní Stébla trávy. Ta se v necelých čtyřech desetiletích v dalších osmi vydáních za jeho života rozrostla na monumentální dílo téměř o čtyřech stovkách básní.
   Stébla trávy jsou osobitým básnickým životním komentářem, manifestací Whitmanových postojů, vyjádřením jeho filozofického názoru a politického přesvědčení. Básník, „utkaný ze zelené látky naděje“, pro něhož tráva je „vlajkou jeho bytosti“ (Zpěv o mně) obepíná celý svět, který je zřídlem jeho inspirace. On, „Manhattanu syn“, uvažuje o „kvadrilionech věků“ a „oktilionech krychlových mil“, aby tak charakterizoval kosmos, k němuž se monumentálně přirovnává.
   V hýřivé až obluzující obraznosti básník střídavě zpěvně, deklamačně či řečnicky reálně i vizionářsky reflektuje okolní svět. Je hlasatelem demokracie, jak ji poznával v náznacích činnosti některých soudobých politiků (např. Abrahama Lincolna), a věřil v její mezikontinentální budoucnost. Jeho „já“ se transformuje do kolektivního „my“ budoucího sbratření všech lidí bez rozdílu sociálního původu, náboženství, rasové a národní příslušnosti. Oslavuje činorodost dělných zástupců, která je zárukou optimistické víry v harmonický rozvoj země a světa. Básník velebí nejlepší lidské síly, přírodu, vědu a techniku.
   Vedle všeobecných duchovních reflexí je materialisticky přimknut k zemi a lásku vyjadřuje i v její tělesnosti eroticky otevřeným způsobem (oddíl Adamovy děti).
   V řadě rozsáhlých cyklických básní (např. Paumanok je můj počátek, Zpěv o mně) o několika stovkách veršů formou pásma předjímá o několik desítek let vývoj moderní světové poezie. Mj. nezapomněl ani na „statečné Čechy“, které připomíná o mnoho dříve než Apollinaire ve svém proslulém Pásmu.
   Rozhodujícím formálním přínosem Whitmanovým je volný verš, který je základem veškeré jeho básnické výpovědi a jenž nadále ovlivnil světový literární vývoj. Současníci v USA básníkovu avantgardnost zprvu odmítali a tvůrce obviňovali z nemravnosti a naprosté neuměleckosti. Teprve zahraniční překlady a jejich příznivý ohlas probudily širší zájem americké veřejnosti.
   České básnické překlady nedaly na sebe dlouho čekat. Prvním tlumočníkem byl Jaroslav Vrchlický již v r. 1895. Po něm začátkem 20. století rozsáhle překládal Stébla trávy Emanuel z Lešehradu. Výbor z básníkovy poezie přeložil později Pavel Eisner.
   Souborné vydání Stébel trávy přeložili společně Jiří Kolář a Zdeněk Urbánek (1969). Posledně jmenovaný byl i autorem tlumočení Whitmanových prozaických publicistických próz. Básník Ivan Skála za spoluúčasti Mariny a Zdeňka Stříbrných vydal rozsáhlý výbor Zpěv o mně v r. 1985.
   Whitmanovou smrtí 26. března 1892 v Camdenu ve státě New Jersey se jeho dílo uzavřelo. V posledních devatenácti letech života básník částečně ochrnul raněn mrtvicí a věnoval se redigování svého díla, včetně memoárových vzpomínek a publicistických projevů.
   Sto dvacet let po Whitmanově odchodu jeho dílo neztrácí na významu. Provokuje otevřeností, inspiruje průkopnickým novátorstvím a v současných globálních krizích dává naději svým vizionářským optimismem.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)