Veřejnoprávní média - představa a skutečnost.

   Když jsem si přečetl v příloze Obrys-Kmen (1/2004) názor výboru Unie českých spisovatelů na veřejnoprávní média, konstatuji, že je mírně řečeno naivní a poznamenaný intelektuálním šerosvitem.
   1. Veřejnoprávní media (ČT, Čro a ČTK) od vzniku České republiky nenaplňují představu zákonodárců o veřejné službě. Jejich zpravodajství, publicistika, dramaturgická koncepce a programová skladba je tendenční, neobjektivní, nevyvážená, manipulativní a k názorové pluralitě má velmi daleko!
   Podstata našich veřejnoprávních médií spočívá v tom, že jinými způsoby šíří režimní pravicovou a ultrakonzervativní ideologii. Ve srovnání s komerčními médii "nejsou jako oni". V řadě případů jsou dokonce horší. Paradoxní je, že občané jsou za své ohlupování a iluzi, že přispívají na nezávislost medií, nuceni platit ročně 1344 korun koncesionářských poplatků.
   2. Na činnosti veřejnoprávních médií (zejména televize), dlouhodobě parazitují různí elitářští "lehkoživkové", kteří mají jedinou starost, aby případným zeštíhlením či dokonce privatizací nepřišli o své finančně atraktivní projekty. Ti také periodicky vyvolávají hnutí "za svobodu názorů" a zakládají "výbory na ochranu veřejnoprávnosti". To je hlavní podstata i současné akce skupiny umělců a intelektuálů údajně rozdílného politického smýšlení. O tom, jaké je skutečné zákulisí veřejnoprávních médií, se lze mimo jiné dočíst i v "deníku bývalého generálního ředitele ČT" Jiřího Balvína, který vydal po svém odvolání.
   3. Značný podíl na dnešním stavu veřejnoprávních médií mají různé Rady ustanovené parlamentem, které jako zcela zbytečné instituce slouží pouze k mocenským hrátkám politických stran a různých skupin intelektuálních elit. Znovu to potvrdil i nedávno zvolený nový předseda tzv. Velké Rady Petr Pospíchal v polemickém článku "Pane ministře, prosím spravedlivě!" (Právo 27-28. 1. 04).
   Parlament jako zákonodárný orgán by se neměl nadále žádnou formou vměšovat do exekutivního řízení sdělovacích prostředků, protože je to zdroj kolektivní nezodpovědnosti!
   4. K nápravě současného stavu je potřebné požadovat sloučení televize a rozhlasu do jedné organizace, jejich radikální vnitřní redukci a prověrku ekonomických vztahů na k nim přidružené instituce (kupř. Člověk v tísni, Čro 6). Sloučená organizace by měla mít právní formu akciové společnosti s majoritním vlivem státu. Její hospodaření musí podléhat právním a ekonomickým pravidlům jako u jiných právních subjektů.
   Koncesionářské poplatky je třeba zrušit. Přitom je žádoucí prověřit, zda zákon o jejich placení je vůbec v souladu s ústavními principy. Koncesionářský poplatek je další daň, přitom zdanění televizních a rozhlasových přijímačů bylo zaplaceno již při jejich nákupu. Kromě toho je zřejmě porušována ústavní zásada o přístupu k informacím, když za poslech ČT a Čro je občan nucen platit a za soukromé stanice nikoliv!
   Privatizaci veřejnoprávních médií jako krajní řešení si umím představit. V České republice již byly zprivatizovány mnohem větší hodnoty, než jsou tato média "veřejné služby" - ve skutečnosti bezedná díra daňových poplatníků! Rozhodně odmítám jako koncesionář financovat takové programy jako různá "Sváteční slova", "Doteky víry" nebo novoroční meditaci kardinála! Jsem přesvědčen, že si veřejné mínění v dohledné době vynutí změnu!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]