Prvního února odvysílal Český rozhlas 6 v pořadu Politická literatura na českých pultech padesátiminutový pořad o knize Viděno deseti (vydalo v roce 2009 nakladatelství Antonín Boráň - BONDY ve spolupráci s nakladatelstvími POLART a FUTURA).
   Jak naši čtenáři vědí, jedná se o zpověď deseti aktérů listopadového převratu, a to z obou stran pomyslné barikády. Kniha je stále na pultech knihkupectví, v Praze též v prodejně Galerie Futura.
   Novinář Petr Žantovský, který je externím spolupracovníkem Českého rozhlasu 6, připravil s týmem spolupracovníků pořad, jenž stojí za zaznamenání. Nejen proto, že se profesionálně a bez manipulativního zkreslování či dokonce ironického výsměchu věnuje názorům aktérů 17. listopadu 1989, z nichž představitelé bývalé KSČ v uplynulých dvaceti letech neměli ve veřejnoprávních médiích větší prostor, ale také proto, že byla na rozhlasových vlnách poutavým způsobem propagována kniha, na níž se autorsky podíleli i redaktoři deníku Haló noviny a Obrysu-Kmene.
   Petr Žantovský vybral některé pasáže z rozhovorů s Janem Fojtíkem, Valtrem Komárkem, Oskarem Krejčím a Jiřím Dienstbierem, rozehrál je mezi profesionálními spíkry a opatřil doplňujícím komentářem. Zmínil, že rozhovory s výše uvedenými považuje z knihy za nejzajímavější. »Po dvaceti letech jsme dospěli do okamžiku, kdy odborná veřejnost odložila revoluční optiku a připouští vícerozměrnou diskusi o tehdejších událostech. Zajímá se o názory více stran. Umlčování a ostrakizace nikdy v dějinách nevedla k ničemu dobrému, uvedl v úvodu pořadu.
   Mluvené slovo v interpretaci Jaroslavy Tvrzníkové (ujala se také režie), Radvíta Nováka, Davida Šnajdra, Jakuba Sajce a Josefa Herverta (omluvte případné nepřesnosti v písemném záznamu jmen) je proloženo dramatickou klasickou hudbou, která zvyšuje účinek na posluchače.
   V jednom však s autorem pořadu nesouhlasím. V úvodním komentáři říká, že »dokud budou žít účastníci 17. listopadu 1989, bude se lišit jejich hodnocení toho, zdali přechod od socialismu ke kapitalismu byl směrem kladným či naopak«. Rozdílná hodnocení se však budou dít vždy – nezávisle na tom, zda budou účastníci tohoto historického předělu žít.
   Tak jako se dnes můžeme přít o výklad událostí před sto či více lety, aniž bychom je prožili, budou i generace po nás hodnotit 17. listopad 1989 po svém a vždy budou posuzovat, tedy aspoň doufejme, co tyto změny lidem přinesly pozitivního a co negativního.
   Věřme, že své místo na slunci si vybojuje i početná skupina těch, pro které bude 17. listopad 1989 jednoznačným návratem zpět do kapitalismu, aniž by to však tehdejší nastupující moc národu otevřeně sdělila.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]