Pro ty čtenáře, kteří neznají jméno a dílo Petra Koudelky, nejprve něco o autorovi: narozen r. 1942, je vskutku plodným publicistou s příklonem k televizní tvorbě. Jako fejetonista úspěšně obesílal četné noviny a časopisy. Nyní mu v nakladatelství »Sláfka« (Slávka Kopecká) vyšly knižně fejetony pod názvem PROČ JE TO HORŠÍ, KDYŽ JE TO LEPŠÍ coby »66 katastrofických fejetonů«.
   Koudelkovi nelze upřít umění fejetonu. V českých zemích má fejeton zcela zvláštní postavení už proto, že od dob obrození až do současnosti byl velmi oblíbeným novinářským žánrem, a tak, ať chceme nebo nechceme, musíme každý takový projev porovnávat s pravými mistry pera jako byl Jan Neruda, Karel Poláček, S. K. Neumann, Eduard Bass a mnozí další. Koudelka má tedy odvahu přiřadit se k těmto zkušeným autorům a obstojí, pokud bychom na fejeton nahlíželi jen jako na žánr.
   Do trochu posunuté podoby se dostávají fejetony vydané knižně. Osudem novinového fejetonu, byt byl napsán skvěle, bývá často odeznění a jen pramálo ukázek přežívá svůj čas na stránkách rozmanitých knih o teorii literatury, v čítankách apod. Také proto je pořízení knižního výboru fejetonů úkolem hodným zamyšlení. Každý čtenář takového souboru musí uvažovat nad druhou stránkou psaní fejetonů, totiž nad tím, zda téma přežije dobu svého vzniku. A tady se dostaneme k druhé vážné okolnosti, totiž k tomu, že dobrému fejetonu nepostačí jen aktuálnost, ale je nutné, aby řešil závažnější a všeobecnější věci. A skloubit všechny tyto požadavky v zábavném čtení, byť v něm byly »vypichovány« určité naléhavé věci, je rozhodně nesnadné. Zdá se, že Petr Koudelka právě v tomto nedokáže obstát. Věc řešil pomocně tak, že svým fejetonům dodal »katastrofický ráz«. Je však nutno pochopit, že život, byť by přinášel samé katastrofy, katastrofický není, je nutné jej žít a přežívat a katastrofické fejetony mohou mít jen význam jistého zamyšlení nad lidským údělem. Koudelkovým fejetonům chybějí vyšší, nadčasovější a závažnější měřítka. Obsah knihy rozdělil na několik částí, jako katastrofy všeobecné, katastrofy se zvířaty, ve vědě, katastrofy z vesmíru, katastrofy se ženami, katastrofy s boháči, ve filmové režii, v obrazárně a vlastní, tedy »moje« domácí katastrofy. Žádné takové katastrofě nechybí vtip, zato chybí volba zásadnějšího námětu. Je možné se nad Koudelkovými řádky pobavit, zasmát se lidským pošetilostem, například v případě katastrof se ženami: Co si přejí ženy, Proč mají ženy ňadra, Co chceme slyšet od dívek s dlouhýma nohama nebo Co nás tak přitahuje na ženách, ale skutečné postavení a problémy žen autor přešel. A tím se právě liší od výše jmenovaných fejetonistů, jejichž řadu bychom samozřejmě mohli klidně rozšířit. Takový Neruda je mnohdy aktuálnější než Koudelka, ačkoli žil v časech dávno minulých!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]