Moravský básník, reportér, esejista a překladatel Jindřich Uher (1932-1998) patří ke slovesným umělcům, kteří měli být počátkem 90. let "odsunuti do bezvýznamnosti" jako spisovatelé spjatí s normalizačním a komunistickým režimem, ("bez hlesu", jak se ohleduplně vyjádřila jedna z "demokreatur"). I proto na ně oficiální bohemistika zapomíná. Dodnes je dílem vytěsňuje z literárního vědomí a povědomí, dílem jejich odkaz marginalizuje. Sborník nazvaný ARGONAUT Z MORAVY nevznikal na specializovaném pracovišti, nýbrž připravila jej edičně mimořádně agilní Společnost přátel jižních Slovanů v České republice (!) a vydala - kvalitně, bez tiskových chyb - v boskovickém nakladatelství Albert. Jde o sborník z konference, konané 9. října letošního roku.
Podle slov editora svazku, prof. Ivana Dorovského, "představuje zatím první krůček k nápravě křivd, které na Jindřichu Uhrovi (stejně jako na mnoha jiných českých literátech) napáchala v minulosti česká literární historie a literární kritika" (s. 10). A opravdu, nejen v učebnicích a učebních textech (např. v Hamanově České literatuře po roce 1945 nebo Martínkové Literatuře 4), ale ani v četných "vědeckých" polistopadových monografiích a slovnících Uhrovo jméno nenajdete, např. v Panoramatu české literatury (1994), v České poezii od 40. let do současnosti (1994, ovšem knížce ze všech nejostudnějších) nebo ve Slovníku českých spisovatelů (2000). Pozitivistické, ale na rozdíl do jiných neurážející heslo mu věnuje Slovník českých spisovatelů od roku 1945 (2. díl, 1998).
M. Blahynka, autor monografie o Vladimíru Brandejsovi (Letokruhy Vladimíra B. Opočno 2002), o básníku ignorovanému či marginalizovanému podobně jako Jindřich Uher, do sborníku přispěl objevnou poetologickou studií o podobách aliterace, resp. eufonické výstavbě Uhrových básní. Š. Vlašín se ve faktograficky koncipovaném referátu soustředil na životopisné knihy J. Uhra, věnované L. Janáčkovi a V. Kaprálové. Uvádí přitom skutečnosti nejen všeobecně známé (nepochopení Janáčkovy tvorby Z. Nejedlým), ale např. že "Janáček sám jako hudební kritik /./ podnítil útoky proti své tvorbě negativními soudy o Smetanových operách" (s. 12). Vlivem publicistiky na básnické dílo Uhrovo - i o vlivu poezie na autorovy črty, reportáže a eseje - se zabývá polonista L. Štěpán. Rozsáhlou studii napsal I. Dorovský, editor svazku, nazvanou Jindřich Uher a Balkán, využívaje přitom básníkových rukopisných deníků, umělecky mimořádně inspirativních, ba cenných. Slovanský přesah Uhrova díla, nejen ke světu Slovanů jižních, ale i východních, konkrétně k Rusku, odhaluje I. Pospíšil a zdůrazňuje Uhrovu schopnost empatie, souznění a vcítění; "jde o hledání kulturních archetypů, které se zasuty jen těžce prosazují, ale snad právě proto vytvářejí všelidské dimenze" (s. 46). Bez pozornosti bychom neměli nechat ani studie či referáty B. Beneše (Folklor v krátkých prózách Jindřicha Uhra, téma mimořádně literárně inspirativní), V. Rudolfové (Jindřich Uher a Čs. rozhlas Brno; zaujme mj. výčtem aktivit brněnské literární redakce éry J. Uhra), ani vzpomínky a osobní vyznání např. M. Kapinuse, J. Suchého, V. Tomana, J. Stehlíka ad. Sbírka básní Odlitek tvoří závěrečný oddíl sborníku, a dotváří jeho charakter nejen textový.
Autor: amk
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)