MARIE VESELÁ
Mamince
Nejkrásnější
jsi byla
když zamyšlená
skláněla ses
nad šitím
Nejkrásnější
jsi byla
když jsi
scelovala
svoje sny
Náprstek
tvůj věrný rytíř
neviděl tu
kapku krve
měl spuštěné
hledí
neviděl co jiní
vědí -
žes rychle
během chvilky
každou bolest
zalátala
do košilky
Podléšky
Srdci podobá se
každý list
a kvítek nasbíral si
tolik něhy
hlavně pro ty
co chvějí se zimou
ač odešly už
všechny sněhy
Maminko má
loučím se s tebou
pro dnešek
kéž obejmou tě
za mne
kořínky tvých
podléšek
Brevíř
(pro maminku)
Tvé nanebevzetí
se konalo za krásného
podvečera,
kdy se poprvé
po dlouhé zimě
nadechlo jaro,
užasle a slavnostně
tím směrem
procesí beránků
též se ubíralo.
Opožděné PF
Ať zpívají housle
nebo hloubku
bere bas
je nad slunce jasnější
(a to ví jistě
každý z nás)
vážení,
nelze se vysvléct
z kůže
jako plaz.
Generace walkmanů
(nad obrazem Milady Mikulové)
Neoslněni sluncem
ale dolarem
toulají se s batůžky
Evropou -
hledají
s provinilým úsměvem
a nevědí co,
neukotvení,
zaslepení
a zahlušení.
S dětským údivem
bázlivě loví nitky
z rudého hedvábí
které vítr roznáší
po světadílech.
Někteří z nich už
tuší, že je čeká
tisíce tkalcovských
stavů a přádlo -
začnou jak jejich dědové
znova -
jen musí napnout
pevné
pevnější
osnovy.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)