Výtvarná tvorba přelomu 19. a 20. století stále přitahuje jak teoretiky a organizátory, tak hlavně a především diváky - návštěvníky výstavních síní.Touto problematikou se také zabývá nedávno na stránkách našeho listu recenzovaná výstava Dekadence v pražském Obecním domě, stejně jako další významná výtvarná událost - výstava, kterou uspořádala Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Národní galerií ve výstavních prostorách Městské knihovny, sugestivně nazvaná Křičte ústa s podtitulem Předpoklady expresionismu.
Přehlídka se soustřeďuje na domácí expresivní výtvarné tendence přelomu 19. a 20. století. Autorkou celkové koncepce, výběru a pozoruhodně netradiční instalace je M. Rakušanová, na výstavě se dále podíleli přední odborníci na problematiku českého výtvarného umění konce 19. a počátku 20. století, jako P. Wittlich, V. Lahoda a K. Srp.
Vlastní instalace respektuje požadavky obsahové, ale i esteticko-výstavní, a to jak odborníků, tak i poučených milovníků umění, a dovoluji si tvrdit, že i náhodného návštěvníka. Obrazy a plastiky jsou doprovázeny a přehledně komentovány texty, které umožňují návštěvníkovi vstoupit do historického kontextu doby a seznámit se s kulturně-společenským klimatem zlomu století.
Divák prochází prostorami Městské knihovny, které jsou příhodně uzpůsobeny jak monumentálním plátnům a plastikám, tak drobné, až intimní tvorbě. Specifickým průvodcem jsou mu i texty otevírající určité výstavní kapitoly. Tyto texty mají spíše charakter filozoficko-estetický, což je zřejmé již z úvodních nadpisů: "Napětí v tématu", "Forma - deformace - syntéza", "Exprese - napětí - barva - tvar - gesto - exaltace." Vnímavého návštěvníka upozorňují na vnitřní souvislosti, a na vlastní podstatu jakéhokoli umění.
Výstava představila 64 autorů prostřednictví jak známých, v některých případech můžeme snad napsat až notoricky známých děl, tak tvorbou, která je většině veřejnosti neznámá. Zvlášť působivá je galerie portrétů a autoportrétů, kdy před námi defilují autoportréty V. Špály, W. Novaka, A. Procházky, E. Filly, B. Kubišty, portréty takových osobností jako K.Čapek viděný očima bratra Josefa, Kubištův J. Mahen, Fillův F. X. Šalda a další. Milovníka umění zaujmou zvlášť díla netypická. Tak máme možnost vidět netradiční, doslova expresivní kresby A. Muchy, M. Pirnera, ale také M. Alše či M. Švabinského. Další autoři především dokumentují možnou šíři expresivního výtvarného pojetí, šíři českého expresionismu v různých polohách, od A. Slavíčka, J. Pruchy, K. Myslbeka, V. Beneše, tedy tvůrců, u nichž expresivní poloha je zvlášť vyjádřena sugestivní formou, až po ty, u nichž je expresivní poloha spíše otázkou námětu. Tady bychom mohli poukázat například na J. Preislera, J. Zrzavého, Q. Kociána, J. Konůpka, H. Schweigera a další.
Výstava představuje v mnoha ohledech nový pohled na relativně krátké období českého výtvarného dění. Dokumentuje nesmírnou šíři a jakési obecné klima, v kterém expresionismus našel tak různorodé vyjádření. Je zajímavé a svým způsobem jedinečné, že téměř souběžně jsou veřejnosti představovány výstavy, jejichž problematika se vzájemně proplétá, doplňuje, podmiňuje. A tak výstavy Křičte ústa v Městské knihovně a Dekadence v Obecním domě kladou samy sobě, ale také jedna druhé, několik provokativních otázek. Jsou to otázky velmi různorodé. K té nejpodstatnější, na kterou se zcela přirozeně budou nabalovat i otázky další, bude patřit: Jak specifikovat v prvním případě to expresivní, v případě druhém to dekadentní. Divák obou výstav pochopí, že jednoznačná odpověď by ochudila obě přehlídky, že pravá hodnota a kouzlo obou výstav je právě ve vzájemném prolínání, v dokumentaci nesmírně širokého záběry českého, ale i cizího výtvarného výrazu, deklarujícího se na našem území. Pochopí, že by byla chiméra uzavírat jednotlivé tvůrce do předem uzavřených šuplíků, že pro opravdové umění je každý šuplík těsný.
Autor: Věra Beranová
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)