VLADIMÍR NĚMEC
Chléb vezdejší
Každý je o dvou kůrkách
esence života pro všední den
k níž Slunce přivonělo
a Země šťávu dala
a na svých loktech
(něžně) jak dítě pohoupala
Prostý
jak věci čekající
na poslední pomazání
každému po krajíci
sytější než mana
biblického příběhu
osudový element lidské historie
když sytý hladovému nevěří
a láteří
Skromnější než slovo Popelčino
(silnější než všechno víno)
pro svoji skromnost zlatem obsypaný
uctívaný jak nevinnost panny
chléb a jeho zrna přezrálého klasu
pro svoji sílu vůni i odvěkou krásu
Město v neděli
Malátným jitrem
se město protahuje jako kotě
je neděle a je dávno po robotě
a kotě nevrní je hezky zticha
jen ozvěna splavu sotva dýchá
Skupina topolů na předměstí
stojí a hotoví se vnésti -
oázu klidu do života
kde spolu zápasí duch a hmota
Rezervace lidských snů a představ
se rojí v tichu ulic města
v nedělním splínu okamžitě
se mění člověk v lepé dítě
Město v neděli je strofa prostá
sváteční chůzí lidí spousta
marnotratně plení zbytky času
když v ulicích města hledaj krásu
JIŘÍ PELANT
Finis coronat opus
Ještě než pukneme
pýchou a ješitností
nad Naší nebetyčnou velikostí
a vskutku světodějnou významností,
korunovat měli bychom Naše rozsáhlé,
universa se dotýkající literární dílo,
sepsáním opusu,
jehož čtení by národ ohromilo.
Tak přemýšlí hradní pán.
Leč je tady problém:
Co tedy sepsati teď má?
Vše podstatné jsme přec už sdělili světu.
Ha! Konečně! Spásný nápad náhle je tu
a My dnes fundamentální svazek
před čtenáře kladem':
»Soubor opatření
k zajištění
uctivého pozdravení
při courání plebejců
Naším Hradem«.
Hoši
My hoši, co spolu nemluvíme,
se Vašík Mravní a Vašík Tržní jmenujeme.
Já, Vašík Mravní, dobře vím,
že Vašík Tržní
i s četným lidem svým
na moje objevné projevy
o české nemravnosti,
těšící se v cizině obrovské pozornosti,
kdy dav humanistů se o ně dere,
zvysoka jaksi, ehm, kašle, že.
A proto s ním nemluvím.
My, Vašík Tržní, dobře vím,
že Vašíku Mravnímu
i jeho poradcům všeho druhu
mé brilantní až geniální eseje
o státotvorné roli volného,
ale skutečně volného trhu,
zrovna dvakrát nejdou k duhu.
A proto s ním nemluvím.
Když o dětinském tomto chování
důstojných kdys mužů
prostý občan dozví se,
popadne ho zloba.
Ale pak si řekne: Zklidni se!
A vy, hošíci, vlezte mi na záda
a trhněte si oba!
Pro mě za mě,
klidně volně, nebo mravně.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)