Nakladatelství Prospektrum, jemuž vděčíme mj. za první i druhé vydání posledního Exnera Václava Erbena (a za dávno splatné reedice Erbenových psychologických románů), ujalo se edice Báseň pro tebe, kterou před několika lety vydávalo nakladatelství ETC Publishing, a jako třetí svazek nové řady této sympatické knižnice kapesního formátu vydalo na sklonku minulého roku výbor z veršů Guillauma Apollinaira PASTÝŘKA EIFFELKA. Knížečka o sto padesáti stranách (83 básní plus výstižný doslov) je celá dílem Karla Sýse. Ten se spolu s několika generačními druhy podílel už na jednom ze dvou velkých výborů ke stému výročí Apollinairova narození (Hudebník ze Saint-Merry, vyšlo až 1981) a k některým svým překladům z tohoto svazku přidal po pěti letech množství dalších v knize Velké trojhvězdí, kterou se tehdy čtyři básníci jednoho pokolení (spolu se Sýsem Skarlant, Mařík a Žáček) vrátili k francouzským básníkům svého srdce a přeložili po svém i klíčové básně, do Hudebníka ze Saint-Merry pojaté v klasických překladech Čapkových, Hořejšího, Seifertových, Holanových, Hrubínových aj. Většinu svých překladů z obou velkých výborů nyní Karel Sýs předkládá jako samostatný výbor staronový.
Aniž ke svým víc než dvě desetiletí starým překladům musel přiložit jediný nový, aniž musel svůj překlad revidovat (namátkou jsem srovnal u deseti básní znění z let 1981 a 1986 se zněním z 2003 a nenašel jsem žádnou změnu), ba dokonce aniž se pustil do čarování kompozičního (jak v těch výborech z osmdesátých let, tak zde je pořadí dáno prostou chronologií vzniku), přišel nyní s výborem podivuhodně uceleným, nečekaně objevným a včasným. Ucelenost je dána postavením provokativně volně přebásněného Pásma na začátek, Krásné rusovlásky na konec a řazením podle dat zrodu básní, díky němuž je výbor dramatickou kronikou básníkova života i doby. Objevnost je odměna za to, že se při dělení překladatelského krajíce mezi řadu podílníků na výborech osmdesátých let ujímal básní nenápadných, neproslulých a neotřelých; těch je - vedle veleznámých čísel jako Synagoga, Annie, Marie, Most Mirabeau, Pondělí v Kristýnině ulici, Devět bran tvého těla, Zázraky války aj. - v Pastýřce Eiffelce přinejmenším polovina, a zatímco v Hudebníku ze Saint-Merry a ve Velkém trojhvězdí se přece jen ztrácely vedle všech slavných, zde (knižně v originále publikovány namnoze až posmrtně) září; začíná to už básní Nebi, pokračuje Letním večerem, Básní-Dopisem nebo z Básní znovu nalezených třeba Tuleněm; ale i z Alkoholů a Kaligramů teď Pastýřka Eiffelka předvádí ovečky méně často překládané (například z Alkoholů Dámu).
Konečně včasnost staronového výboru tkví v tom, že se tu básnicky naléhavě připomínají životní hodnoty, na jaké komerčně se globalizující svět záměrně zapomíná, protože se vzpírají trhu a vševládné moci. Básník, který prodělal válku a dokázal být všude, který žil riskantně v první linii a je obsažen ve všem, co bylo napsáno po něm a co se k němu už někdy nezná, je l'Européen le plus moderne, nejmodernější Evropan, jak sám vyzývavě nazval papeže Pia X., borce proti církevnímu modernismu; ve srovnání s bruselskými byrokraty i následovníky hitlerovského vítězení pro Evropu je veliký Guillaume, narozený v Římě jako nemanželský syn matky polského jména i původu, potom vychovávaný v Monaku, v Cannes a Nice, po přesídlení do Paříže trávící prázdniny v belgickém Stavelotu a později v Holandsku, mezitím pobývající v Porýní a cestující pak po Německu, do Prahy, do Vídně, opakovaně do Londýna, vlastně nejdalekozornější Evropan, který ve svém díle navždy skvěle zachytí podmanivou mnohonárodní kulturní rozmanitost Evropy nyní až brutálně nivelizované. Jestliže v jeho Pásmu s ním slyšíš jak v hospodách české písně zpívají, je to na prahu třetího tisíciletí memento, neboť pomalu už všude i ve všech evropských lokálech duní z beden stejné módní hity zaručeně "světové" produkce pomíjivé momentální tržní sezóny.
Jestliže si Karel Sýs v polovině osmdesátých let dovolil ve svém překladu Pásma přeložit Apollinairův verš o papeži jako Evropanu nejmodernějším slovy nejmódnější Evropan jste pane Pie Vy, byla to ovšem aktualizace, vystihovala mediální popularitu soudobé hlavy církve, ale interpretace nejmódnější místo nejmodernější měla a stále má i další smysl: uvolňuje označení nejmodernější pro samého Apollinaira, jako by je chtěla vyhradit básníkovi, který viděl daleko za okraj všech možných horizontů.
Když část Sýsových překladů spolu s překlady některých jeho generačních druhů vyšla roku 1981 v Hudebníku ze Saint-Merry, i kritika předem příznivě nenakloněná je dokázala ocenit. Marie Langerová psala o překvapivě živém a svěžím výsledku, který je důkazem, že osobnost Guillauma Apollinaira našla u nás své další spřízněnce v mladší tvůrčí generaci, pro niž je takováto konfrontace básnická i překladatelská nejen radostná, ale i přínosná. A Vladimír Novotný podobně zaznamenal nové převody z pera několika mladších básníků, jimž Apollinaire učaroval do té míry, že se s vervou pokusili o svěží přetlumočení známých umělcových strof již nejednou a dobře do češtiny přeložených; nové překlady podle něho vyzdvihují smyslovost, civilnost, plebejství. To ani po dvaadvaceti letech netřeba korigovat. Naopak, ty překlady, jistě mnohde velice volné (jak už překlady bývají, když jsou dílem básníka, a ne imitátora), v nejmenším nezastaraly. Kdo neví, kdy vznikly, nezaváhá: jsou nové, svěží.
Knihu si můžete koupit nebo objednat ve Futuře za 144 Kč
Autor: Milan Blahynka
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)