EVA HRUBÁ
Nenacházím
Nenacházím ač hledač jsem
Kopu zem Vytrhávám drny
suché trávy a hle mrtvá sněženka
Nenacházím ač touha jsem
a rozsekávám mraky před sluncem
a hle černá obloha
Nenacházím ač láska jsem
ten košík lesních jahod
vyklečených pod lesem
Nenacházím ač uklována
zobáky babek na ulici Lásku k přijímání
svíci Jen orchidej v rukou ďábla
A hledám
- kam jsi zašla
- kde jsi zaklepala
a jen chodník pošlapaný
a jen suché stroužky bláta
a jen kaluž
z které vzlétla jiřička
čerstvě vykoupaná
Nenacházím ač sama láska
ten okamžik kdy hřmí se
blýská a ruce zapletené Voňavá
houska Nenacházím
a křišťál se
začíná rozpadat...
Slunce
Když sedíš na baru
a ouzko je podobné těsným kalhotám
a nikde nikdo kdoby hodil řeč
máš žaludek scvrklej Ořech stoletej
který když rozmáčkneš vypadne černá
slupka do které se oblékneš
protože smutno a déšť
Když sedíš u baru a smích je vzdálený
daleko od stolů a blízko uším
Strčíš si prsty do dírek a ticho
tě ohluší a hrnek s kávou je lék
na duši do které zaťatý nůž
s rudou rukojetí
Někdy ouzko jako ve výtahu
když tělo na těle a vzduch nedostává
- "Není vzduch
zastavte prosím tedy v patře..." -
a lidé jsou němí Každý v tašce své starosti
zabalené hamburgry a slintají a kulhají
a stojí
- "prosím tady tady
VYSTUPUJU" -
Nic výtah frčí vzhůru
a venku omrzlice ač první jarní den
Kde jste petrklíče?
Sedím u baru a tuhle báseň čmárám
na kus papíru který stejně zapadne
mezi ostatní
protože vydat sbírku je na palici
Když nemáš nejsi nic a venku fiští
auťáky za milióny a v nich kluci
prvě oholení
Umět víc Byla bych ve vatě
místo toho padám
a hloubka je dno a moře se chvěje jako rty
a vítr hučí Myšlenky že třeba zítra
za měsíc za rok Lži Srdce je paravan
za kterým rozsvítíš
a slunce zhasne!
A a a a a aaaaaaaaA
Samota mne ohryzávala
už za "totáče"
lezla nad kolena
jedno jestli vkleče
Samota dnes leze z duše
a pláče
Je to gilotina co řeže
Samota děs v očích bláznů
co už nevěří a pilulky
všech barev padají do krku a dusí
jako pomočený oheň v krku domova
Samota samota Samota
Přijde kluk co ho nemoc překvapila
a chechtá se a pak vzdychá
a život je zadek odřenej z dráhy
kam zapomněli napustit vodu Hlavou
o beton Ruce virtuóza skládá a skládá
hudbu od Boha a samota mu leze
do kláves a lidé tleskají a vědí
velké kulové
Samota mne okusuje Rohlík suchý - sirka
za korunu čtyřicet (kde jsou ty Karlovarské)
hraje si se mnou kulečník
z rohu do rohu Tágo je prst kolemjdoucích
Koulím se a koulím až nadoraz
a klávesy piána a samota je velké dítě
co chodí spát protože snít
a svět je velikej balón
kopyty koní hnán
a skákal pes přes oves
a kočka leze dírou
a ovčáci čtveráci
a už koníček pádí...
PRVNÍ BÁSEŇ 22
Přítel mi řekl: "Neopruzuj Nemám čas..."
a v tobě se to mele jak zrnka kávy v mlýnku
co drkotá tvé ruce roztřesené smrtí maminky
Jednou jsem napsala: "A kdo jsem já? Já já jsem NIC
Bože Alelujá"
a v ten okamžik jak prorok sama sobě do duše kameny
jsem sázela
Dny Dny DNY DNY DNY DNY dny dny dny DNY DNY DNY dny DNYDNYDNYDNY
dny..
pláč a růženec ze slz se navlékaly V bolesti navždy sám
andělé ve mně uletěli a maminka není aby děravou
rozervanou duši z cárů lásky pohladila
Vrátit čas - zpívala Lída a lidé tleskali
Jak moc lze se vracet
jak moc dávat
Lásko držím tě v ruce jako bolístku Ohřívám tě
a maminčino srdce usíná Nádech Výdech NIC Nádech...
Výdech ....nic Nádech Nic Výdech nic Nádech
Nádech - oči se zavírají Oči které viděly zář a smrt
naději a lásku Beznaděj a prosbu Oči a výdech
NIC
Co jsem já? Pláč Déšť Povodeň Člověk? Ještě?
Člověk? Jak moc lze milovat až k nicotě...
jako bych visela na kříži a nebesa zavřená
Pod okny kostela labuť umírá...
Oči
Už se nebudou nikdy smát
Smích je korálek v moři
smích je bílý sníh Smích jsou Vánoce co hoří
Už nikdy maminko Moje oči Tvoje oči
Oltář a svíce Popel co zůstal Slzy v hoři
Zrcadlo v kterém jsi ty Odraz zpáteční cesty
Cesty do nebes A slunce? Jenom stesk
Moje oči tvoje jsou perly
co duši spalujou.....
ZDENĚK NEJEDLÝ
Špetka pro zasmání
Čím to je
Že moje múza
Nelíbá mne
Na čelo
Když mám
Smutnou náladu?
Nemohu psát
Když nosím
Na ramenou schránku
Truchlivých nákladů
Obracím svět naruby
A hledám
Špetku pro zasmání...
Coby koření...
Zatímco moje dcera
Ilona
Mně s úsměvem
Pošetilce řekne
Kočičko
A když spatří
Můj úsměv
Přidá
Že je pejsek
A já žasnu
Když
V okamžení
Vytvoří dort
Z písku
A spadaného lupení
Píseň o zmoklé slečně
A co vy slečno se tak mračíte?
Že vám včera pršelo?
A co má říkat jepice
Když jí vypršel život.
Ani pro pláč nevidíte
Že vám slza spadla.
No vy se ale škaredíte
Koukněte se do zrcadla!
Pojďte se smát do kina
Dávají Charlie Chaplina.
Nebo mám do ticha
Přehrát desky Voskovce a Wericha?
Že mám jít svou cestou
A vlézt vám na záda?
No vidíte to mne nenapadlo
Hned bude veselá nálada.
Ráno v baru nevalný pověsti
Honky tonky blues
A od baru
Smích rozplynul se
Na kyselou páru
Pijáci utopili
Rub a líc
Mince
Se lvem
A nápisem republika
Stopy rtěnek
Na číších
Zůstaly věrný
Jinak nic
Nový den úsvitem
Je stejný
Bez publika
Pianista
Usnul na křídle
Své obživy
A prsty
Naznačily únavu
V tomto ještě
Včera vřídle
Obrazem
Je modrý vzduch
Nikotinem nasycen
A židle
Obrácený
Na hlavu
Jan Kryštof
Romain Rolland: Svobodným duším
všech národů, které trpí, které
zápasí a které zvítězí.
Prožívám ten román znovu
Jako při četbě té krásné knihy
Každou chvíli lásky k domovu
Naději v život spravedlivý
I dotek lásky i srdce chvění
I tmu i bolest hořkost i sten
Slov toliko není
Co pošetilostí bylo žen
Jeho slunce v nás bije
Dovede hřát i plát
V každém kousek žije
Umí rozesmutnět i rozesmát
Ten román inspiruje
A staví na nohy
Je vykreslený z melodie
A napsaný - kdoví
Snad z hvězd a oblohy
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)