Útržky z knihy Barbary Mašínové o Václavu Havlovi:
   "Ve vězení mu nechyběl o Vánocích ani kaviár!"
   Barbara Mašínová je dcerou Josefa Mašína, v roce 2005 ji nakladatelství Mladá fronta vydalo knihu Odkaz - Pravdivý příběh bratří Mašínů. Na rozdíl od jiných podobných knih využila autorka ke své práci dobových archivních materiálů USA, SRN, Anglie a České republiky a také vzpomínek nejbližších příbuzných a spolupracovníků trojice aktérů činu, kolem něhož dodneška panují velmi protichůdné, kontroverzní názory. Barbara Mašínová se dotýká i nedotknutelné modly Václava Havla. Přibližuje čtenáři názory a výroky svého otce Josefa Mašína. Přinášíme pro čtenáře Obrysu-Kmene výňatky, které mají svou vypovídací hodnotu o době, kterou jsme prošli.
   V prosinci 1989 jsem právě ukončila vysokou školu, bydlela jsem a pracovala v Německu. Zatelefonovala jsem otci, když se na televizní obrazovce míhaly záběry z radostných demonstrací v ulicích Prahy. Byla jsem překvapena jeho reakcí.
   "Ten parchant!" vzkypěl.
   "Cože?" chtěla jsem vysvětlení. "Co se děje? Byl to disident, stavěl se proti vládě."
   "Nevíš, o čem mluvíš! Nic se nezměnilo, komunisté zůstávají nadále u koryta s Havlem v čele." Ukázalo se, že Václav Havel byl spolužákem mého otce. O tom jsem nikdy nevěděla, což byl další překvapující vhled do otcovy minulosti. Havel byl o pár let mladší a jejich společenské kontakty se sotva kdy křížily. (Josef a Ctirad Mašínovi byli po válce studenty speciálního gymnázia v Poděbradech, jehož posluchači byli nadějní studenti z rodin příslušníků protifašistického odboje, sirotci po obětech koncentračních táborů - například Miloš Forman, a partyzánského hnutí, adolescenti z rodin české buržoazie - Václav Havel, a kulturního světa a potomci funkcionářů KSČ, kteří zaujímali významná postavení. Mnohým bylo poskytováno nadstandardní vzdělání a péče, stejně jako předvojenský výcvik - bratři Mašínovi - pozn. Z. H.) Ale otec si přesto velmi živě vzpomínal, jak po puči v roce 1948 byl Václav Havel jedním z prvních ve škole, který nosil modrou svazáckou s odznakem SČM (později ČSM - pozn. Z. H.) "Havel po celou dobu žil privilegovaný život, za komunistů jakbysmet. Vybral si cestu nejmenšího odporu. Nemá páteř."
   "Ale byl přeci ve vězení!" odporovala jsem. "Také trpěl..."
   "Od kaviáru a masáží. Jó, ten jistě trpěl. Nikdy neudělal nic, co by ho vážněji ohrozilo," říkal otec s úsměškem. "Opatrně sledoval, kam vane vítr, a nikdy neudělal nic nebezpečného. Nikdy nebojoval za svržení režimu. Stál na nárožích a recitoval poezii."
   Pro mého otce, muže činu, bylo psaní her s podvratným podtextem jen vyjadřováním odlišného názoru, další formou nečinnosti. Dokonce i když ho zavřeli, tak ani tenkrát to nebylo nebezpečné - už bylo po Helsinkách! (str. 364).
   Díky své značné reputaci na Západě mohl Václav Havel ve vězení provozovat jógu, učit se anglicky, hrát šachy a dostávat knihy a denní tisk. Mohl se dívat na televizi a o Vánocích jíst kaviár. Dostávalo se mu zubařské a lékařské péče, včetně chirurgické, a dokonce bederních masáží. Často přijímal návštěvy a dostával dopisy od přátel a rodiny (str. 372).

   Z knihy Barbary Mašínové Odkaz vybral ZDENĚK HRABICA
   




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)