to udělal, kdybych měl srozumitelně objasnit, v čem jsou nezpochybnitelné
PŘEDNOSTI PLURALITY, POKUD JDE O HŘBET?
No jak, nejprve bych zhnuseně pohovořil o zoufalé uniformitě všeho, co tu za uniformní totality bylo. Ta ubíjející a otupující jednotnost dusila všecku invenci a nápaditost. Všimli jste si zajisté, dámy a pánové, že se nápisy na hřbetech knih (až na objemnější spisy, na nichž se vešly napříč), četly vždy zdola nahoru? Až slavná vycinkaná svoboda přinesla průlom do hrozné šedi, takže na mnoha knižních hřbetech dnes není nápis žádný (to navozuje tušení tajemna i v obsahu spisu a nijak to nevadí, protože se to do polic ukládá jak na hřbitov), na některých se autor a název čte postaru zdola nahoru, zas na jiných naopak shora dolů, jak je zvykem v tom civilizovaném anglosaském světě. Tak už umístění nápisu na hřbetu knihy napovídá, co je pan nakladatel zač a k jakéžeto super civilizaci se cílevědomě hlásí a už i patří. Přednost takové plurality na hřbetu knih je očividná. Zatímco návštěvníkům knihkupectví a antikvariátů dřív hrozilo ztuhnutí šíje ve stálém náklonu doleva (fuj!), dnes se vedle sebe ocitají na regálech knihy, k přečtení jejichž hřbetů je třeba naklonění hlavy stále měnit. Tím se cvičí příslušné svalstvo a má to příznivý vliv i na stále dokonalejší ohebnost lidského hřbetu. A mezi námi, pánové, o to přece velmi jde, neliž?
Autor: alch
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)