Pozval si bavič Cibulka do svého veřejnoprávního televizního pořadu o češtině (asi by bylo stylovější a přesnější: "přes češtinu", tedy češtině naschvál) kolegu z veřejnoprávního rozhlasu, když jednou došlo - z hlediska našich médií - na nejhorší, totiž na poezii a poetiku. Do objasňování údajně obtížně vyložitelných termínů se nepustil sám, to by jistě nezvládl: My si ty výrazy necháme vysvětlit od opravdového básníka.
   A už to jelo:
   - Františku, prosím tě, co je to ta personifikace?
   - Personifikace dává věcem význam, vlastnosti lidí, takže prakticky básník může vrhnout do veršů žárlivý kámen, vy máte Zvědavou kameru.
   Veřejnoprávního baviče jaksi nenapadlo projevit zdvořilou nespokojenost s výměrem tak zjednodušujícím, natož se zeptat, není-li například Moudrost, kterou Vševěd Všudybyl nazývá naší královnou, náhodou také personifikace? Moudrost, Mírnost, Chlípnost nebo Obžerství přece nejsou věci!
   - Apostrofa?
   - Když oslovujeme smyšlené věci nebo pojmy nebo osoby, které vlastně ve skutečnosti neexistují.
   Páni z veřejnoprávních médií zřejmě nikdy nenahlédli do Whitmanovy slavné knihy, kde se to apostrofami osob ve skutečnosti velice existujících hemží. Ó chop se mé ruky, Walte Whitmane! To není apostrofa? Whitman snad ve skutečnosti neexistoval, byl osoba smyšlená jako například Edison, kterého Nezval apostrofoval tři roky před jeho smrtí: Tomáši tys nebyl mužem métié / čet jsi Analýzu melancholie...
   - Asonance?
   - Azonance? Když na konci veršů je pouhý souzvuk těch kmenových samohlásek (...) Nebo někdy, když je výrazová nedostatečnost u začínajících básníků.
   Takže opravdový básník nejenže v zábavně poučném pořadu nesprávně vyslovuje, ale ještě si plete kmenové hlásky s koncovými samohláskami a shodu se souzvukem, mluví o pouhém souzvuku tam, kde jde o shodu pouze samohlásek bez ohledu na souhlásky, a to všecko ještě korunuje osočováním začínajících básníků z neumětelství, když sáhnou po asonanci.
   Stačí? Ani jediný i z dalších termínů poetiky nevyložil opravdový básník přesně. Všechny s ležérní přibližností. Zato si na své přišlo bavičství:
   - To byl distichon, řekl Zbyšek. Co tím myslel?
   - Vypadá to jako choroba z nachlazení, ale je to obyčejné dvojverší.
   Není obyčejný - už dlouho ne zvláštní - spíš způsob, jak se v médiích zvaných veřejnoprávní nakládá s literaturou; jak ledabyle se tam odbývá; jak je jim vlastně šumafuk?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]