Živé jazyky se neustále vyvíjejí, a nejen v Evropě. Vývoj jazyka do značné míry ovlivňují sdělovací prostředky. V polovině minulého století rozhlasové vysílání natolik ovlivnilo perštinu, že když v Teheránu vysílali lidovým jazykem, v Kábulu, kde u královského dvora platila perština za jazyk vzdělanců, se honosili, že jejich perština je vznešenější než v samotné Persii.
   Rozhlas silně ovlivnila také italštinu. Jak dnes mluví Italové nelze jednoznačně říci. Režisér a spisovatel Piere Paolo Pasolini jednou tvrdil, že italština je v Itálii až druhý jazyk. Mnohem důležitější jsou prý nářečí. Ústav pro výzkum veřejného mínění Istat zjistil již v r. 2002, že pouze 42 procent Italů mluví doma, v rodinách, výhradně spisovnou italštinou. Italština dnes údajně zakotví i v ústavě a článek 12 má v budoucnu znít takto: "Italština je oficiálním jazykem republiky". Poslanci tento návrh probírali a většina se změnou tohoto článku souhlasila. Někteří tak chtěli posílit identitu Itálie v době globalizace. Jiní jsou zase toho názoru, že kromě oficiální italštiny by měla ústava vzít v ochranu také oblastní dialekty, jako například benátštinu. Při sjednocení Itálie v r. 1861 jen menšina Italů hovořila nářečím běžným v okolí Florencie. Teprve školy, rozhlas a televize rozšířily spisovný jazyk po celé Itálii. Dnes v Itálii jazyky menšin hovoří asi 3 miliony lidí (například německy, starořecky, albánsky, ale také sardinsky a ladinsky).
   Také u nás se mnozí pozastavují nad úrovní češtiny v médiích. Užívá se příliš mnoho barbarismů (anglismů), spisovně nemluví ani komentátoři soukromých rozhlasových stanic. Kopaná se už nehraje s míčem, nýbrž s balonem. Slovo "míč" je prý ruského původu. Jenže i vžitý "vzduch" je ruského původu, ale ten dýchají kupodivu klidně!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]