Ve čtvrtek 10. ledna 2013 zemřel spisovatel JOSEF FRAIS ve věku 67 let.
Josef Frais měl vzhled Petra Bezruče, aspoň tak jsem si slezského barda představoval. Nikdy nezapomenu jeho rozvážnou chůzi, když jsme se jedné letní noci vraceli z letního domu Heleny Kocourové v Buši do Domova spisovatelů na Ždáni. Josef mlčky a opatrně našlapoval na kameny osvětlené úplňkem. Bíle zářily a vypadaly jako kameny na Měsíci, nikoli na Zemi. Tak si asi vykračoval Neil Armstrong. Josef mlčel, protože jistě v hlavě snoval nové příběhy.
Byl nesmírně pilný. Zatímco jsme na Ždáni lenošili anebo s tužkou v ruce smolili verše, od stropu klapal psací stroj – to Josef plnil své denní penzum. Po obědě se lehký kulomet znovu rozpovídal.
Josef Frais byl asi poslední vypravěč české literatury, kterého zajímal děj, děje; ať se děje cokoli, jen když se něco děje. A co se děje, má být zachyceno pro věčnost, která začíná hned za rohem této vteřiny.
Rozpětí jeho psaní bylo nevídané. Pražští intelektuálové nejvíce cenili jeho knihu z prostředí hornického, Muže z podzemního kontinentu, asi proto, že by sami nikdy nesfárali ani na krajíček dolu.
Jenže Josef psal romány, povídky, divadelní hry, muzikály, knihy o historii filmu a válečnictví, encyklopedické znalosti mu například dovolily napsat knihu s barokně dlouhým názvem Reformy Marie Terezie a Josefa II. nejen v českých a moravských zemích! Čte se jako román! Jeden kontinent mu nemohl postačit!
Mimoto – protože se psaním živil a je třeba říci, že z něj nová doba udělala i psavce – chrlil pod pseudonymy další knížky údajně s týdenní periodicitou!
Byl to opravdový spisovatel hodný toho jména, jemuž každá doba něčím ublížila a něčím pomohla: poskytla mu totiž náměty, aby si jeho psací stroj a později počítač nemyslely, že půjdou do penze! Jistě nikoli nezáměrně nazval svou poslední vydanou knihu – paměti svého druhu – Fackovaní andělé.
Ještě v listopadu jsem mu pro potěšení poslal fotografii z bratislavské Obchodné ulice, kde jsem náhodou navštěvující zvědavé chodce objevil firemní logo „Salónu zdravia a krásy Frais“.
Ale v té chvíli už ho nic nemohlo potěšit, neboť chybělo právě zdraví.
Autor: KAREL SÝS
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)