Eduard Bass (vl. jm. Schmidt) se narodil 1. ledna 1888, tedy již uplynulo 125 let - za vlády Fr. Josefa I. V té době již žili V. Vančura (1881), M. Majerová a I. Olbracht (1882), J. Hašek (1883), A. Zápotocký a Edvard Beneš (1884). „V mnohostranné žurnalistické, spisovatelské a kabaretní činnosti využíval svého pohotového postřehu, smyslu pro lidový humor, parodii a satirické zesměšnění drobných lidských slabostí i některých vážných společenských vad.“
Jeho dílo je známo zejména z jejich filmového zpracování: román Cirkus Humberto, povídky Lidé z maringotek a Klapzubova jedenáctka. Knižně vyšly i jeho články novinářské (Potulky pražského reportéra) a další drobné prózy (anekdoty, kuplety, apod.). Jeho dílo je v současné době, zřejmě ještě uznáváno či trpěno (televizní reprízy), protože zemřel před únorem 1948 (2. 10. 1946).
Jaroslav Hašek, další, jehož si v lednu připomínáme, protože zemřel právě před 90 lety (3. 1. 1923), je ještě stále připomínán. Mimo některých austrofilů a jejich přisluhovačů, kteří jeho dílo odsunují na práh literatury, jej snad milují všichni, kdo se s jeho dílem seznámili. Horší by to bylo v případě objasnění Haškova názoru na současné dění! Zde je již vidět, že by si jej chtěli přivlastnit i ti, do jejichž typů se ve své době strefoval.
V lednu zemřel Rudolf Těsnohlídek - před 85 lety (12. 1. 1928). Tito tři Češi se ještě dožili Československé republiky - za prezidenta T. G. Masaryka. Tento spisovatel a novinář je znám především hudebním zpracováním své Lišky Bystroušky (L. Janáček). Jeho bohatá činnost novinářská na Moravě (Brno) a beletristická (romány a povídky) i společenská (Sokol) a sociální (stavění vánočních stromů na náměstích - sbírky na chudé) byla ve své době jistě podnětná a potřebná. Podle znalců však v něm nedokázala, v posledním období jeho života, ani tato činnost vzbuzovat chuť k životu - tragická smrt. Vrcholná básnická sbírka Den.
Dne 14. ledna si můžeme připomenout dvousetleté výročí narození Boleslava Jablonského (K. E. Tupý - 14. 1. 1813). Jméno tohoto českého básníka se zdá být již zcela zapomenuto. Přestože žil (od r. 1847) a dožil (1881) v Polsku, byl neustále ve styku s českou literaturou. Jako kněz se nevyhýbal ani milostné lyrice (Písně milosti, 1837), psal i didaktickou a jinou poezii (Moudrost otcovská). Věřícím je možno připomenout jeho autorství modlitby Růže siónská. Byl jedním z těch, co před osudem a bolestí utíkali do mystické víry.
V devatenáctém století se narodil také další český literát František Táborský (15. 1. 1858). I on se však nedostal do většího povědomí ani v rodné zemi - letos uplynulo od jeho narození 155 let. Přestože byl ve své době velmi významně činný (vyučování, přednášky, překlady, organizování kulturního života apod.), a autor rozsáhlého básnického díla, nedá se říci, že by se mu dostalo většího uznání (nepamatuji se, že by bylo něco o něm ve školních osnovách). Ani současné malé encyklopedie se o autorech jako Jablonský, Jeřábek Fr. V., Táborský nepokládají za potřebné zmiňovat. Podle slovníku českých spisovatelů (1964) „ Jeho básně jsou naplněny vlasteneckým citem a vědomím síly Slovanstva.“, a to, již jako osmdesátiletý, vyjádřil víru v Sovětský svaz a odstranění válek (Můj breviář, 1938). Že by zde byl nějaký důvod? Zkuste něco vyhledat ve veřejné knihovně!
Ještě podobně zapomínaný je také František Věnceslav Jeřábek, který se v lednu narodil (21. 1. 1836) i zemřel (31. 1. 1893) - žil tedy pouhých 57 let. Letos je však již 120 let od jeho smrti. V životě dosáhl význačného postavení (pedagog, poslanec). Přestože tiskl verše i prózu, těžištěm jeho literární činnosti byla dramata. Jeho Služebník svého pána by mohl i dnes cosi říci o vztazích mezi podnikateli a dělníky! Ale kdo by to financoval?
Autor: vp
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)