Právo v lidských dějinách prošlo bezpočtem proměn. I kapitoly Starého zákona, Chammurabiho zákon, vytesaný klínovým písmem v 18. století před naším letopočtem, který nadiktoval babylonským král na území Mezopotámie, spolu s římským právem však položily základy právního uvažování a principů současnosti. Římské právo rovněž umožnilo vznik terminologie, která je dodnes jedním ze základních kamenů světového soudnictví.
Méně se ovšem bude v dějinách hovořit o právu takzvaném plzeňském, třebaže momentálně jde o jeden z nosných sloupců denního tisku. Došlo totiž k maléru, který člověk, sledující vývoj vysokých škol v Čechách a na Moravě předvídal, ba tušil od samého začátku. Protože tituly, zejména doktorské, zdobí zdálky svého nositele oduševnělostí, jako zlatisté šňůry na uniformách oficírů, a signalizují statečnost, zatoužil po Listopadu kdekdo zušlechtit – ne-li nitro, tedy alespoň zevnějšek, hojnými hodnostmi a tituly. Proto také zatoužil každý kraj, a posléze téměř kdekterý okres, po možnostech vyššího vzdělávání. Z čehož plyne, že se zřizuje jedna nová vysoká škola za druhou. Počátkem listopadu 2009 bylo takovýchto institucí vesměs soukromého rázu 47 (veřejných škol bylo o polovinu méně), tudíž nějaké tři desítky přibyly navíc.
Tedy i naivka pochopí, že při množství škol a fakult nelze v nepřipravené zemi nasadit do výuky dostatek kvalifikovaného personálu. Kdo pak v normálních časech studoval na řádné fakultě nebo renomované zahraniční univerzitě, ten ví, že se během studia řádně zapotí, má představu o kvalitě a množství vyučujících, o nárocích na studenty a jejich diplomovou produkci. Studenti, které vyučovali často světově renomovaní profesoři, například (dívám-li se do jednoho indexu) za 5 let složili na 50 zkoušek. Odborníci, které vychovává organizace NATO, jsou například hned v úvodu upozorněni, že výsledky jejich práce musí mít „akademickou úroveň“. V opačném případě milý a již graduovaný specialista zaplatí do haléře všechny náklady, cestovné a další položky za svá studia.
V Plzni je tomu naopak – máme tu magistry, doktory práv, jenomže doklady o studiu jsou uloženy, utajeny, nebo nejsou k nalezení, prostě se ztratily. Plzeň je totiž výjimečně vyhledávaná fakulta. Mezi její sponzory patří severočeští uhlobaroni, kteří hledali vlivné protekce ve vládě. Vědychtiví mocnáři pak s fakultou, hnědým uhlím, politikou a právem vytvářeli složitou vazbu, jíž se zkráceně říká „ruka ruku myje“.
Kupodivu první spory vznikly ve spojení se Stanislavem Grossem a jeho „pracemi“. Ledacos nebylo k nalezení, hned s první odbornou prací vznikly spory, jde-li o dílo původní, anebo z velké části opsané ze zpráv centrální banky, leč tuto historii ponechme teď stranou. Tak se plzeňské právo stalo proslulým, již se objevily i spory okolo plzeňské filozofické fakulty, a nemůže být pochyb, že těch slavných a mimořádně talentovaných jedinců a škol vypluje nad hladinu českého školního svinčíku ještě mnohem více. Na internetu již jeden z lidových humoristů šíří na dané téma dokonce verše:
Povídala kráva krávě: „Neruš, čtu si skripta právě,
já jsem totiž chytrá kráva a studuji v Plzni práva.
Až tam přijdu čtyřikrát, budu dělat doktorát.“
Druhá kráva na to vece: „Doktorát ten získáš lehce –
ba i diplom dostaneš – ale krávou zůstaneš.“
Jestliže se někoho tyto internetové řádky dotknou, potom nezbývá než sdělit, že nemáme tušení o internetové legraci a případná podoba se skutečností je čistě náhodná.
Ale teď se vraťme do reality těchto dnů – mezi osobami, které stihly magisterský obor, ba i doktorát, zavládla postava smíchovského čachrování, sporů o nemovitosti, Milan Jančík. Jančíkova diplomka nebyla rovněž k nalezení, a ke kvalitě a k autorství rigorózní práce se bude vyjadřovat fakulta v průběhu prověrek. Děti bosse českého podsvětí Mrázka stihly studium za dva roky, a plzeňská práva absolvoval i Marek Benda, ale i někdejší ministr vnitra Jan Ruml, natěrač sovětských tanků. Marek Benda zprvu sděloval, že si jeho diplomku může každý prohlédnout na webu, ale nakonec bylo dílo shledáno nedostatečným a počalo jednání o odebrání doktorátu a opakování rigorózního řízení.
V souvislosti s těmito trapasy padli i mnozí hodnostáři, jako začátek postupující laviny. Proděkan slavné právní školy Milan Kindl odstoupil, leč dále bude zastupovat stát ve sporu s firmou Diag Human, v němž se hraje o miliardy. Pozoruhodné je, že fešák Benda, který by nás rád vyučoval křesťanským mravům, s nedostatečnou rigorózní pověstí, hraje stále roli předsedy ústavního výboru ve sněmovně, a to tedy de facto jako veřejný strážce práva a jeho čistoty. Nyní nezbývá než vyhledat držitele autorských práv Guinessovy knihy rekordů, neboť tam by měli nalézt ochranu, originalitu a slávu rekordmani, kteří stihli absolvovat plzeňská práva za jedny prázdniny, za dva měsíce i s diplomovou prací a státnicemi. Ovšem tisk již píše spíše o šíbrech, kteří na fakultě ani nestudovali, dokonce někoho spatřili teprve při promoci. A jeden ze žurnalistů, který je stejně dobře informovaný, onehdy napsal, že „písemné plody graduovaného ducha těchto vzdělanců nejsou k nalezení“. Stanislav Gross se možná na Floridě mrkne pod postel, čímž by mohl být jeden z do nebe volajících případů uzavřen.
Jinak za peníze vystudujete stejně hladce a skoro všechno: máme Vysokou školu obchodní, která kasírovala v jednom roce jen na školném 85 mld. Univerzita Jana Amose Komenského založená roku 1999 vykázala za rok 158 milionů čistého zisku, máme i vysokou školu finanční a správní, kde vyrůstá nový management a následníci dnešních bankéřů. Ostatně pro banky je vyhrazen i Bankovní institut, jako akciová společnost. V každé z těch 47 soukromých učilišť žije několik tisíc mozků naší budoucnosti.
Jenom jeden fakt mě těší, že podobné školství na privátní úrovni nezřizujeme v oboru medicíny. To by člověk věru netušil, copak vám kdo uřízne nebo přišije, a kam. Stačí, jak se již stalo, že jdete na operační sál kvůli nemocné ledvině a páni doktoři ponechají na svém místě ledvinu nemocnou, a zdravou pro jistotu zlikvidují. Škoda jen, že se skalpelem v ruce nemůžeme poněkud poopravit celou společnost, v ní je těch zdravých tkání věru poskrovnu, takže stěží by se kdo zmýlil. Ovšem důvod k radosti není. Bude hůř.
Autor: TOMÁŠ VLK
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)