Dne 3. ledna 1923 zemřel v Lipnici nad Sázavou „největší spisovatel český“ Jaroslav Hašek.
   Jeho poslední slova zněla:
   „Nikdy jsem nevěřil, že se tak těžce umírá...“
   Jeho poslední literární slova pronesl poručík Dub k hejtmanu Ságnerovi:
   „S okresním hejtmanem jsme vždycky říkali: ´Patriotismus, věrnost k povinnosti, sebepřekonání, to jsou ty pravé zbraně ve válce!´ Připomínám si to zejména dnes, kdy naše vojska v dohledné době překročí hranice.“
   Seznam posledních věcí člověka Haška zněl:
   „Stav jmění:
   1. jedny obnošené šaty a zimník, prádlo, tj. dvoje spodky... 300 Kč
   2. čtyři košile obnošené... 100 Kč
   Nábytek podle vyjádření paní Alexandry Lvové náleží jí.
   Knihy ani peřin nemá.
   Celkem 400 Kč.“
   Jeho smrti málokdo věřil. E. E. Kisch prohlásil v kavárně: „Nesmysl! Jaroušek si zase tropí blázny ze světa. Nedejte se nachytat, přátelé, nebo jste v mých zracích volové. Pokolikáté již Hašek umřel?“ S touto otázkou se obrátil na přítomného Karla Nového. A hned si sám odpověděl: „To je už jistě desáté Haškovo úmrtí. Jarda tak brzy neumře. A vůbec nikdy nesejde z tohoto světa, protože je nesmrtelný.“
   V tom se zuřivý reportér nemýlil.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]